Václav Žák (1. 11. 1906–6. 1. 1986) se narodil ve Velkých Kyšicích poblíž Kladna do rodiny hutníka. Zdravotní postižení mu znemožnilo používat zchromlou pravou ruku, což jej s faktem, že byl schopen vychodit jen pět tříd základní školy, neblaze poznamenalo na celý život. Dětská trápení a ubližování vystřídaly každodenní starosti a dlouhé hledání pracovních příležitostí, které nakonec skončily u vetešnictví a sběru králičích a kozích kůži mezi lidmi v širokém okolí, které objížděl na své upravené tříkolce.
S výtvarnou tvorbou začal spontánně až jako šestačtyřicetiletý samouk. Od roku 1952 maloval doslova na vše, co jej obklopovalo a sneslo barevný nátěr. Začal skleněnou verandou u svého domku v malé osadě v Unhošti „na Americe“, aby pak postupně pokryl pestrými malbami nejen fasádu, ale také veškeré interiéry včetně nábytku. Tímto netradičním způsobem originálně a zarputile zviditelňoval své sny a představy, které se volně prolínaly s prvky všední reality často v nečekaných souvislostech.
Jeho svérázná a v mnoha ohledech přímo divoká tvorba neušla pozornosti mnoha umělců, kteří jej na přelomu padesátých a šedesátých let začali navštěvovat a zajímat se jak o jeho environmentální kreativitu, ale rovněž o rozsáhlý soubor jedinečných podmaleb na skle. Ty se staly jeho charakteristickým výrazovým prostředkem a počet těchto obrazů v úhrnu dosáhl úctyhodného počtu 600 až 700 prací.
Hvězda Václava Žáka zazářila v činorodém a svobodomyslném nadechnutí šedesátých let snad nejvíce ve filmu režiséra Evalda Schorma „Dům radosti“ (Perličky na dně, 1965), natočeném podle scénáře Bohumila Hrabala, kde se naštěstí podařilo skvěle zdokumentovat a zachytit genia loci Žákova výtvarného básnění na zdech vlastního obydlí včetně jeho autentického syrového projevu.
Domnívám se, že pozoruhodné Žákovo malířské dílo v současnosti můžeme číst (spolu s teoretičkou Alenou Nádvorníkovou) jako projev tvůrce art brut „budujícího svou říši svobody, odkud vane na toho, kdo ji vnímá, až neuvěřitelná čistota a svěžest“.
Pavel Konečný
Zvláštní poděkování za spolupráci: Melicharovo vlastivědné muzeum v Unhošti a sdružení abcd.
Výstava: Václav Žák – Křehké syrovosti (The Fragile Raw), kurátor: Pavel Konečný, Galerie Art brut Praha, do 4. září 2026
foto: -rw-
