Zbyněk Sedlecký patří mezi klíčové autory narozené v sedmdesátých letech 20. století, kteří se dlouhodobě věnují výhradně malířskému médiu. Vedle Josefa Bolfa, Daniela Pitína nebo Lubomíra Typlta se také Sedleckému daří prostřednictvím svých obrazů podchycovat a rozvíjet obrysy generačního pocitu, jehož půdorys je tvořen na jedné straně zkušenostmi s totalitním režimem socialistického Československa, na straně druhé s živelným obdobím nově nabyté svobody v 90. letech a s konzumně nastavenou současností.
Jako absolvent malířských ateliérů Jiřího Načeradského a Jiřího Sopka zároveň navazuje na širší východiska české malby, kontinuálně je rozvíjí a modifikuje v nových společenských podmínkách a ve vztahu k vlastní paměti, ke statické fotografii, k pohyblivému obrazu i k akcelerátorům vizuální komunikace, kterými jsou dnes především sociální sítě.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku