Nejnovější počin nakladatelství Academia a skvost překladatele Martina Hilského (video z uvedení knihy zde) se těší mimořádnému – a možná i překvapivému – zájmu. Jedná se o biblický text s osobitou imaginací i koncepcí – několik století starou tvorbu odrážející drama své doby… Ale zřejmě je tato „velebáseň“ i nadčasová a svým tématem – bojem světla a temnoty – stále živě promlouvající a inspirující; zkrátka se jedná o vzrušující archetypální příběh.
John Milton lidské drama a kosmické nekonečno vnímal s empatií, nekonvenční představivostí, po svém… Toužil po lepší společnosti, čelil nepříznivému osudu, stále však věřil v Boha, i když kosmos mu nedal spát…
Jako jeden z nejvzdělanějších anglických básníků se po studiích na Cambridge (1632) vydal na cestu po Evropě – zvláště Itálii. Setkával se s učenci – známé je jeho údajné setkání (1638) s „heliocentrickým“ Galileem v jeho italském domácím vězení; astronomovým vylepšeným dalekohledem mohl nahlédnout hlouběji do vesmíru, ke kterému tak rád vzhlížel…. John Milton se stal autorem slavné epické básně Ztracený ráj (1667), byl ale také publicistou a v anglické občanské válce stoupencem Olivera Cromwella (1599 – 1658) a při obnově vlády monarchie a Stuatrovců byl krátce vězněn. V roce 1652 zcela oslepl.
Z angličtiny přeložil a úvodní studii napsal profesor Martin Hilský.
Na začátku šedesátých let 17. století slepý básník již jen ve své představivosti upíral pozornost ke kosmu… ležel a hledal světlo fyzické i duchovní, po kterém pátral ve svých dramatických příbězích. Nebeské světlo tak odhalovalo „průvod obrazů“ viditelných pouze jemu… poznáváme tak biblické drama – nejprve velkou bitvu mezi Satanovými vzpurnými anděly a Božími armádami, samozřejmě barvité líčení pekla, pokušení a vyhnání Adama a Evy z ráje, nakonec je tématem úděl a smysl člověka v tomto světě. Ztracený ráj…
Zrod tohoto kontroverzního díla nebyl snadný. Velkolepé a promyšlené verše z probdělé noci musel slepý básník držet v hlavě až do rána, než přišel zapisovatel, aby je mohl uchovat v písemné podobě. Netrpělivě čekal a volával ono slavné: „Chci být podojen!“
Výsledný básnický epos Ztracený ráj je, stručně řečeno, líčením ve kterém Satan touží zkazit pozemské lidstvo, aby pomstil svou porážku v nebi („Raději kralovat v pekle, než sloužit v nebi“). Bůh pak k této zkoušce přispívá, zkouší již Adama a Evu i pak jejich další pokolení… v mnohém si lze v jeho příběhu dosadit události z Miltonovy doby plné pohrom a mocenských bojů.
Namísto zoufalství nad nepřízní osudu se však básník i společenský (politický) aktivista rozhodl napsat rozsáhlou báseň popisující původ a historii lidstva zahrnující nebe, peklo i celý vesmír. Naděje, zoufalství, odhodlání… světlo… Přesto, soudí se, že nejlepší verše patří Satanovi a jeho intrikám, temnotě jakou svobodomyslný cromwellovský republikán Milton připisoval tehdejšímu protivníkovi – anglickému králi Karlu I. a jeho vládnutí. Satan je v tomto pojetí charismatickou osobností – majestátem odporu, který byl pak veleben a připomínán nejedním novodobým revolucionářem. Míra pozitivního přijetí Ztraceného ráje pak v různých dějinných epochách „kolísala“ – nejvíce příznivců jeho poselství měl snad romantismus. Někdy byly jeho ideály zneužity a špatně pochopeny (Milton usiloval tehdy se svými souputníky o společnost postavenou na principech svobody a rovnosti, vyznával však meritokracii – tedy „vládu elit“ jedinců, kteří se o své postavení zasloužili).
Ztracený ráj je snad nejvlivnějším básnickým dílem psaném v anglickém jazyce, jeho vliv na další generace se však různí. William Blake přisuzoval Miltonovi, že je „na ďáblově straně, aniž by o tom věděl“, jindy je spis veleben spíše pro svou formu (například Goethe považoval tuto poezii za „majestátní“, ale námět za „odporný“). Moderní Virginia Woolf zas dílo považovala za misogynní i zásadní zároveň, T. S. Eliot básní opovrhoval, ale zároveň se jí nechal inspirovat). Jiným učaroval Ztracený ráj pro svůj „revoluční“ náboj… je to zkrátka příběh nadčasový a plný dramatických postav a událostí – inspirativní látka rovněž pro výtvarné umělce. Připomeňme ilustrace již zmíněného Williama Blakea nebo Gustava Dorého, ale i umělce současnosti.
Bůh a ďábel, světlo a tma, andělé, Lucifer, cherubíni, padlí andělé, ale i harpyje, Gorgona – Medúza, Hydra, Tantalos, Mamon, Belzebub a mnoho dalších postav a pojmů se objevuje v této velebásni… Její dramatický děj a osobitá imaginace nás lákají do jedinečného světa krutosti a naděje… nyní se o těchto nad/časových dějích či vizích můžeme dočíst konečně v současné češtině a v širších souvislostech.
Připomeňme ještě jednou, že napsat Ztracený ráj byl heroickým výkonem. John Milton mezi lety 1652 a 1660 přišel o syna, dceru, dvě manželky, ztratil zrak, práci, zhroutil se mu politický projekt, možná i smysl života. K tomu války, politické střety, mor, požáry… Jako cromwellovský veřejný aktivní stoupenec, který podporoval královraždu, měl štěstí, že následnou restauraci vůbec přežil. Ve svém obsáhlém spise se zřejmě tento věřící protestant také ptal Boha na jeho záměry a důvody tolika seslaných pohrom…
Ale zpět k dnešku. Je to vzácný okamžik: Ztracený ráj vychází v nejnovějším českém překladu Martina Hilského. Toto básnické dílo Johna Miltona je „neobyčejně dramatické, paradoxní a složité“ – přesto se k němu čtenáři, badatelé, překladatelé i umělci stále vrací. Vedle Williama Shakespeara je to právě tento autor, který patří k základům anglické a potažmo světové kultury reflektující nejen svou dobu, ale i základní lidské, duchovní a náboženské hodnoty. „Moje rozhodnutí přeložit Miltonův Ztracený ráj se zrodilo na počátku roku 2021, kdy jsem začal uvažovat o pokračování knihy Shakespearova Anglie, portrét doby. Tato kniha si sama řekla o knihu další, kterou jsem začal skicovat pod pracovním názvem Miltonova Anglie, portrét doby. Zatímco Shakespearova Anglie začíná kapitolou o anglické reformaci, Miltonova Anglie měla začít neméně rozsáhlou a dramatickou kapitolou o anglické revoluci,“ poznamenává na úvod Martin Hilský a jinde dodává: „Nakonec jsem sebral odvahu pokusit se o nemožné a přeložit celý Ztracený ráj do současné češtiny a splatit tento velký překladatelský dluh.“
Miltonova obraznost vychází hlavně z bible, ale nezřídka se čtenář potýká i s antickou mytologií. Originální Paradise Lost coby rozsáhlá epická báseň (10 565 veršů) je psaný v blankversu; jedná se o epos srovnávaný s latinskou Aeneidou, řeckou Odysseou či středověkou Danteho Božskou komedií – s díly, které Milton četl a dobře znal. Martin Hilský sepsal na závěr knihy za samotným textem vynikající (!) a poučné komentáře vysvětlující názvosloví, reálie a souvislosti. I když autor doporučuje, abychom je četli až po celém příběhu, domnívám se, že jejich znalost nám četbu a porozumění Ztraceného ráje usnadní. Hilský navíc sepsal a zařadil sem esej, který se „ve velké zkratce pokouší nastínit Miltonovu roli v dramatickém a paradoxním příběhu anglické revoluce… která je základním politickým a náboženským kontextem Miltonovy velebásně.“
Kniha: John Milton – Ztracený ráj, překlad Martin Hilský, nakladatelství Academia / Europa, Praha 2025
Radan Wagner
foto. Academia a -rw-
Diskuze k tomuto článku