Na současnou výstavu Francise Bacona v pařížském Centre Pompidou se stojí fronty. Aby ne. Jeho malby doslova křičí i táží se způsobem stále živým. Společným jmenovatelem je zde tělesnost – podobně jako u Giacomettiho se mu stává deformující figura prostředkem pocitů a výrazů. U obou působí člověk spíše izolovaně, obklopen prázdnem či stylizovaným jevištěm. Bacon coby malíř mohl jít v zobrazení prostoru dále. Své okolí tak projektuje jako svérázné prostředí vlastního Já. Neexistuje příliš rozdílu mezi uvnitř a vně – tělem a myslí. Na obrazy hledíme jako na „povrchovou projekci tělesného ega“. Bacon byl silně introspektivní a vnější svět reflektoval spíše skrz literaturu.
Výstava v Paříži tuto skutečnost akcentuje a nabízí k vidění i slyšení texty malířových blíženců. Bacon byl náruživý čtenář, jeho knihovna obsahovala více než 1000 svazků. Eliot, Camus, Leiris, Bataille, Aischyles, klasika i existencialisté. Ohromná sbírka literatury se mu stala „fantazijním materiálem“, s kterým se v mnohém identifikoval. Zde nalézal své „okolí“, stravitelný svět. Výstava nabízí 60 obrazů z let 1971 – 92, z toho 12 triptychů, řadu portrétů (zvláště jeho milence) i slavných autoportrétů. Maloval zpravidla podle fotografií, své modely prý nechtěl ve výsledku děsit jejich vypjatými deformacemi.
V počátcích Baconova formování stál pocit pochybovačného vykořenění, sexuální odlišnosti a také myšlenky Sigmunda Freuda a Friedricha Nietzscheho. Vlastní tělo (po „smrti Boha“) se mu stávalo posledním útočištěm a drsným kolbištěm. Tělesnost jej fascinovala i věznila. S neodkladným masochismem se nahlížel a vydával dále. Maloval s posedlostí. Únikem mu pak byl alkohol i životní hédonismus. Napětí nejasného psychofyzikálního dualismu a kultura pesimismu či boření konvenčních hranic vedly k „vznešenému zoufalství“ a hnaly jej k autentické malbě. Byl solitérem navzdory módním uměleckým módám své doby. I proto je přitažlivý a nadčasový, jeho biocentrismus je navíc aktuální. S trochou nadsázky a Descartovou parafrází zde můžeme říct: „Jsem tělem, tedy jsem.“ Výstava potrvá do 20. ledna 2020.
-red-
Diskuze k tomuto článku