Tvorba Julie Kopové se dlouhodobě profiluje v oblasti gestické malby, jejíž primární tematizaci hledá v abstraktním rozkrývání specifických přírodních procesů. V krajině se málokdy nacházejí solitérní body – rytmizaci můžeme nalézt v každé louce, vodní hladině, lese i litosférické desce. I tyto spodní vrstvy krajiny (desková tektonika, kolize hornin, teplo a tlak) jsou pro Julii Kopovou silným zdrojem inspirace. Výstava The Grey Volcano (Šedá sopka) navazuje jak svým názvem i výběrem konkrétních uměleckých děl na záměr autorky soustředit svou poslední tvorbu zejména na pohyb mimo barevné spektrum a většina maleb akcentuje více dění na poli mezi černou bílou barvou.
Mentální proud starořecké filosofie v tradiční linii od Hérakleita po Aristotela zasvětil své zkoumání snaze o rozkrývání povahy našeho světa. Během staletí se stále rozvíjel a společně s matematikou, vyvozováním fyzikálních zákonů i pozorováním hvězdného nebe modeloval stále nové postuláty i exaktní znalosti o Zemi. Co se během vývoje starořeckého myšlení takřka nezměnilo, bylo pevné přesvědčení o tom, že je celý svět v neustálém pohybu a stav nehybnosti či klidu není možný. Byl to zejména pohyb nebeských těles, který vedl Archiméda k jeho slavnému výroku: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu Zemí.”
Neustálý pohyb však není pouze záležitostí vlastní rotace Země, cirkulačního pohybu celé Sluneční soustavy, galaxií a mlhovin; nachází se také mnohem blíže, totiž pod zemským povrchem. Tyto pohyby se málokdy projevují způsobem, který by byl pro člověka fyzicky citelný. Procesy probíhající ve vnitřním jádru Země jsou dnešnímu poznání doposud skryté; tušíme však, že se v nitru naší planety odehrává apokalyptické mystérium. Čím blíže se posuneme k povrchu planety, tím jsou pohyby hornin, magmatu i energií klidnější. Tektonika definuje porušení zemského pláště termínem vulkán, který lze metaforicky interpretovat jako bránu do podsvětí. Vulcanus byl římský bůh ohně a kovářství, který disponoval unikátní vlastností krotit oheň a transformovat jeho destruktivní sílu. Co je pro vulkán zřejmě nejvíce signifikantním popisem, je médium pro usměrnění pohybu zevnitř – ven.
Velice zajímavou kapitolou z dějin geologie byl myšlenkový střet mezi plutonisty (vulkanisty) a neptunisty. Zatímco plutonisté vysvětlovali vývoj zemské kůry jako důsledek vnitrozemského ohně, neptunisté zastávali názor, že veškeré horniny, minerály i fosílie pocházejí z roztoků gigantického praoceánu, který byl dlouhá pokolení považován za reziduum velké potopy světa. Historie se však přiklonila k teorii vulkanismu, kterou považuje za nosnou i moderní geologie. Nahlédneme-li do nitra Země a jejích vnitřních pohybů, budeme svědky brutálních tření desek, přesunu kontinentů a zemětřesení. Nástroj, který je schopný tyto procesy zaznamenávat je seismograf (z řeckého seismos – zemětřesení a graphein – psát). Velice zjednodušeně se jedná o přístroj mapující pohyb sem – tam.
Čtěte také
Gestická malba Julie Kopové mimo jiné vědomě navazuje na snahu o uměleckou reprezentaci tenze, která se nachází pod povrchem Země. Vizuální podobnost mezi linkou seismografu a jejím příznačným malířským projevem nemusí proto být pouze podobnostní či metaforická. Gestický pohyb ruky a mnoho-vrstevnatost Juliiných prací naznačují vyrovnávání se s přirozenou tenzí a její transformací v rytmus. Malba se obecně (stejně jako jiné druhy výtvarného umění) snaží o znázornění vnitřních tenzí, pohybů lidského těla či hlubin lidské duše. Obdobnou perspektivou můžeme přistoupit k tvorbě Julie Kopové, která se svůj citlivý (intimní, brutální i sofistikovaný) vnitřní svět rozhodla znázorňovat pomocí (seismografické) malby.
Výstava The Grey Volcano (Šedá sopka) navazuje svým názvem i výběrem konkrétních uměleckých děl na záměr autorky soustředit svou poslední tvorbu zejména na pohyb mimo barevné spektrum; většina maleb tak akcentuje více dění na poli mezi černou a bílou barvou. Toto rozhodnutí může navazovat na popření archetypálního chápání barev, kdy každá jednotlivá barva symbolicky i významově referuje k určitým hodnotám a duchovním aspektům. Julie Kopová v tomto cyklu s výrazným barvami vědomě spíše šetří a zároveň volbou dominantního černobílého gradientu také odkazuje na přirozené barvy tektonických procesů, jako je láva, kouř či horniny.
Oproti minulým autorčiným projektům, které stály více na detailní kresebnosti, můžeme v této výstavě pozorovat práce, které jsou více zaměřené na tlusté vrstvy pastózní barvy, jejichž vrstevnatost a ryté narušování jejich povrchu opět odkazují k horotvorným procesům. Tektonika, vznik hornin a pohyby zemské kůry jsou s více než čímkoli jiným spjaty s dlouhým časem. Vyrovnání se s časovostí a snahou o její metaforické přenesení na plátno je jedním z nejpodstatnějších i nejobecnějších elementů tvorby Julie Kopové.
Jan Dotřel, kurátor
Výstava: Julie Kopová – The Grey Volcano, Pragovka Gallery / Pop-Up, potrvá do 30. března 2023
Informace o dalších výstavách v Pragovka Gallery naleznete ZDE.
foto: Pragovka Gallery a archiv
Diskuze k tomuto článku