V těchto dnech vychází kniha Jiřího Davida: Vizuály / No Exit. Stalo se tak na vlastní autorovy náklady ve spolupráci s nakladatelstvím Petr Štengl a nakladatelstvím Zdeněk Polach v grafické úpravě Zdeňka Polacha. Obrazy známého umělce Jiřího Davida představeny v této publikaci vznikaly postupně v letech 2009 až 2020 jako vizuální doprovod více než osmdesáti esejů, které v té době vycházely v Salonu – čtvrteční kulturní příloze deníku Právo. Na samotných textech se kromě autorů, předních českých filozofů, sociologů či politologů, editorsky podíleli Alice Šimonová a Zbyněk Vlasák, citáty z esejů do této knihy vybral Zbyněk Vlasák.
Všechny citované texty jsou v plné verzi dostupné na novinky.cz/kultura/salon.
Autory esejů jsou: Daniel Prokop, Jan Keller, Jan Štern, Jiří Pehe, Jiří Přibáň, Martin Dokupil Škabraha, Ondřej Slačálek, Pavel Barša, Petr Drulák, Tomáš Halík, Václav Bělohradský, Josef Šlerka (anketa), Jan Jirák (anketa), Naďa Johanisová (anketa), Michal Kopeček (anketa), Petr Pithart (anketa)… k dispozici bude kniha ve vybraných knižních prodejnách Kosmas i na dalších místech.
Přinášíme zde úvodní text knihy od Jiřího Přibáňě
Čtěte také
Kdo zná Jiřího Davida, není překvapen, že jeho vizuální díla již dlouhá léta doprovázejí eseje různých autorů publikovaných na stránkách Salonu Práva. Stěží bychom totiž u nás hledali jiného umělce, který je současně tak osobní i politický. Davidův umělecký a občanský projev se od sebe nedá oddělit a vše je u něho zároveň výbušné a nepředvídatelné i hluboce prožívané a založené na osobním přesvědčení o správnosti i nutnosti konkrétního činu nebo díla.
Ani Davidovy digitální kompozice pro literární přílohu Salon nejsou pouhé ilustrace textů, ale spíš jejich rovnocenné kontexty. Mají svůj vlastní režim čtení a po svém komentují vnější svět. Někdy jsou útočné a plné ostnů, jindy kontemplativní a usebrané. Jejich polysémie provokuje, protože se v nich i ten nejpozornější pozorovatel často ztratí jako v labyrintu, a přesto oslovují obrazovou přímočarostí a spontaneitou.
Tvorba Jiřího Davida je v českém prostředí ojedinělá, protože artefakt v ní není cílem, ale formou komunikace, ve které jsou zakódované zprávy o politice a dějinách nebo lidské tělesnosti a sexualitě, ale především o samotném umění a osobě umělce. Přitom se Davidovy obrazy, sochy, objekty nebo instalace nedají chytit do povrchních kategorií angažovaného nebo politického či humanistického a vůbec jakéhokoli jiného umění s přívlastkem. Unikají teoretickým škatulkám, zavedeným žánrům i interpretačním schématům a jejich hlavní metodou je transgrese každé zdánlivé jistoty v tomto stále nejistějším světě.
Proto i Davidovy novinové ilustrace vracejí úder politické i každé jiné banalitě plovoucí v našem digitálně globalizovaném prostoru a virtuální realitě. Spočívají v umělecké sebereferenci, která je současně sebezpytem, a proto se leckterá témata, kompozice a postupy vracejí, aby se v nich zobrazily a zpochybnily dějiny obecné, národní i ryze osobní a rodinné. V každém zobrazení politického symbolu se tak současně objevují nepolitické významy i sama prázdnota politiky. A jednotlivé ilustrace výmluvně dokládají, jak se i z této prázdnoty paradoxně rodí svobodné umělecké gesto.
foto: Jiří David
Diskuze k tomuto článku