Je to představa svůdná – a řekněme rovnou, že velmi pravděpodobná: Rembrandt a Komenský se znali a navštěvovali. V Amsterdamu 17. století totiž bydleli nedaleko od sebe (ve čtvrti Westenmarkt) a patřili zároveň k výrazným osobnostem tehdejšího společenského života. A bonus navíc: slavný malíř je autorem podobizny (asi z roku 1660) Starého muže (Starého rabína), o kterém se odborníci domnívají, že zachycuje známého „učitele národů“. Na toto téma vyšla nyní kniha (shodou okolností, kdy si připomínáme 350 let od Komenského smrti), nazvaná Amsterodamské vigilie, kterou můžete zakoupit ZDE.
Lenka Horňáková-Civade je autorkou jakéhosi fiktivního příběhu vedeného na základě řady faktů. Výsledkem je čtivý, poučný a moudrý spis, z jehož přebalu na nás hledí olejomalba charismatického muže, která se dnes nachází ve florentské galerii Uffizi. „Komenský a Rembrandt – o setkání dvou géniů“ – tak zní podtitul o uvažovaném a paradoxně málo známém příběhu, vztahu a osobních či společných vigiliích. (Poblíž těchto dvou velkých osobností bydlel i filozof Baruch Spinoza, o jeho kontaktech v Amsterodamu však mnoho nevíme. V těchto dnech však opět vyšla jeho slavná Etika…, více naleznete ZDE).
Jedná se tedy o „neotřelý fiktivní dvojportrét“ – o reflexi místa a doby nazývané „zlatý věk Amsterodamu“. Tehdy Holandsko vládlo mořím a velkému kusu světa, ve své domovině mělo pověstnou náboženskou svobodu a názorovou toleranci, civilizovanou věcnost na obchodu založené velmoci.
Naproti tomu Komenský se do Holandska dostal coby pobělohorský exulant – protestantský duchovní, který v katolíky okupovaných českých a moravských zemích byl pronásledován. Komenský je v knize poutavě vykreslen jako intelektuál (méně již zmiňovaný coby rosenkruciánský sympatizant), unavený vynuceným cestováním po válkou zpustošené Evropě. Potkává se tedy na konci své cesty s Rembrandtem – rovněž velkým nezávislým originálem, který však nikdy svou zemi neopustil.
Kniha začíná pohledem na rabování exekutorů před Rembrandtovým domem, jehož je Komenský snad náhodným svědkem. Píše se rok 1656, Třicetiletá válka doznívá, pro české země to však byl počátek temna, z kterého nuceně Komenský – kněz, pedagog a filozof – odchází, aby se už nikdy nevrátil a dožil v Holandsku.
Podle historických pramenů pobývý v Amsterodamu téměř v sousedství se slavným malířem, a vše nasvědčuje tomu, že se setkávali. Jedním důvodů tohoto předpokladu je, že se oba stýkali se členy bohaté rodiny de Geer, jejíž členy Rembrandt portrétoval. A byla to právě zvláště Marguerite de Geer, která podporovala Komenského, zvala jej do rodinného domu, diskutovala s ním a vybranou společností.
Vzpurný a svobodomyslný malíř (v nejsvobodnějším městě tehdejšího světa) podle mnohých indicií maloval obraz podle Komenského, i když mu seděl jako předloha pro portrét antického Homéra, slepého básníka a stvořitele Odyssea. Samotný obraz, který si vyžádal dlouhá opakovaná sezení měl údajně pro Rembrandta v jeho pohnutých časech zvláštní význam. Vypadá to, že nebyl nikdy dokončen, a tudíž mu chybí signatura; přesto byl za nepřítomnosti autora prodán do Itálie jeho synem Titem, který po Rembrandtových finančních těžkostech převzal dům a chod ateliéru.
Při sezeních se tedy oba muži bavili a svěřovali svůj názor na svět a život, možná i Boha. („Bůh pro nás nemůže udělat nic, jestliže my sami neučiníme nic, co by vedlo k našemu zlepšení a přiblížilo nás k němu. Proč by se měl on snížit k nám? Je na nás, abychom se povznesli. Je na nás, abychom napravili své nedostatky a průměrnost,“ nechala spisovatelka promlouvat Komenského.
Komenský coby Homér-Odysseus byl jistě symbolem moudrosti a stále platného uvažování: „Odysseus procestoval známý svět své doby, o Evropě neměl sebemenší potuchy. Evropa je pro něj krásná mladá asijská dívka, unesená bílým býkem, samotným Diem. Odysseus svým bájným návratem položil základní kámen Evropy. Máš pravdu, Rembrandte, jsme zakořeněni v mýtech, jež všichni známe. Na svých cestách jsem si však uvědomil, že Evropa je skutečná. Evropa není mýtus, ve své rozmanitosti existuje,“ praví Komenský po trpké válečné domě, ale také s jistou nadějí v budoucnost, kterou spatřuje v další více vzdělané generaci. „Svět můžeme zlepšit tím, že začneme napravovat, nebo spíše zlepšovat a vzdělávat lidi. A musíme začít brzy. Od raného dětství,“ promlouvá Komenský v novém literárním příběhu.
Setkání dvou géniů nás nepřestává zajímat a přitahovat (natočen byl v roce 2021 na toto téma natočen film), i když pravda není dosud zcela rozkryta. Ale i v tomto ohledu odborná veřejnost pokročila. Obraťme nyní pozornost k pořadu Českého rozhlasu, kde se praví:
O tom, že Rembrandt portrétoval Jana Amose Komenského, se spekuluje už dlouho. Oba žili v Amsterodamu ve stejné době a ve stejné čtvrti Westermarkt. Rembrandt maloval portréty bohatých Holanďanů, kteří Komenského v exilu podporovali, takže je víc než pravděpodobné, že se proslulý malíř s “Učitelem národů” osobně znali. O tom, že obraz starce ve Florencii by mohl být portrétem Komenského, psal český historik umění Karel Chytil už v roce 1914. Dodnes však k tomu chyběly přesvědčivé důkazy. Ty nyní shromáždil Ernst van de Wetering. Jedná se přitom nepochybně o jeho vlastní dílo, nikoliv o kopii či práci jeho žáků. Podrobná analýza obrazu, který byl nedávno restaurován, má podle něj typické a nezaměnitelné rysy pozdního malířova stylu. Weteringovo zjištění však pro české odborníky není velkým překvapením. Říká to (tehdejší) ředitel sbírky starého umění Národní galerie v Praze Vít Vlnas… (více naleznete a poslechnete si v archivním příspěvku ZDE).
Kniha: Lenka Horňáková-Civade, Amsterodamské vigilie, Argo, Praha, 2023
-rw-
Foto: archiv
Diskuze k tomuto článku