Ano… snad vše, co dělal, bylo pozoruhodné, významné a zpravidla i oceňované. Měl charisma mudrce i pověst kumpána, geniální paměť i neskonalou jazykovou výbavu. Čím je Neubauerova činnost tak zajímavá, je v podstatě zjevnější s odstupem času – tedy s přibývajícími zkušenostmi a souvislostmi nynějšího vývoje. Tento myslitel byl podílníkem a zvěstovatelem globálních změn – nejen vědeckých paradigmat, tedy i proměn celkového vědomí lidstva či přesněji míněno: transformace „avantgardního“ mezinárodního společenství schopného citlivě reflektovat a postupně formulovat naší zlomovou dobu. Neubauerova osobnost byla fascinující pro svůj doslova žitý světonázor, i když vedl vpravdě jobovský zápas coby – obrazně řečeno: mnich, mystik i rytíř. Selský rozum i smysl pro mystično, respektive náboženský vhled se v něm přirozeně mísily. Návrat k prostému požitkovému i „úžasnému“ extatickému světu, který nalézá cestu z bludiště nekonečných pouze intelektuálních interpretací, to byla jeho cesta…. Takový stále snad platný úvod jsem napsal již dříve u příležitosti vydání knihy Zdeňka Neubauera (1942 – 2016) – Hledání společného světa (Úvahy o filozofii a proměnách vědění), kterou si můžete koupit ZDE.
Nyní Česká televize uvede dokument ve čtvrtek 14.12. ve 22:00 na ČT 2, repríza bude v pátek 15. 12. ve 14:50. Po odvysílání bude dokument k dispozici na iVysílání ČT.”
Režisér Tomáš Škrdlant k tomu uvádí:
“Loni jsem dokončil časosběrný dokument o Zdeňku Neubauerovi RADOST z MYŠLENÍ. Život filosofa, vědce, básníka a proroka Zdeňka Neubauera (časosběrný dokument 52 minut). Průhled do neobyčejného života osobnosti, která se vymykala všem konvenčním představám vědce: chodil bos krajinou v jakémsi poutnickém plášti s kápí, pouštěl se do mnohahodinových vášnivých diskusí, žertoval a smál se, vždycky přátelský, zaujatý rozhovorem s kýmkoliv o čemkoliv…”
Ivan Havel o Zdeňkovi kdysi napsal: ¨…byl nepodobný komukoliv a čemukoliv co jsem kdy v reálném světě viděl… Byl jak krajina, do které kdykoliv vlezete, objevíte něco nového a nečekaného. Ovlivnil prakticky každého, kdo se s ním potkal…“
Zdeněk Neubauer zasahoval do řady oborů včetně výtvarného umění. V této souvislosti napsal „jinou“ výkladovou knihu nazvanou Boschův triptych v zrcadle Písma: „Zahrada pozemských rozkoší“, nebo „Třetí den stvoření?“ Spis, který vyšel v roce 2016 měl následující anonci nakladatelství Malvern:
Triptych Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší byl po staletí výkladů pevně spojen s výsostným mytickým příběhem evropské civilizace – stvořením světa, po otevření triptychu pak příběhem stvoření našich prarodičů Adama a Evy a osudu jejich potomků, lidstva, až k jejich zániku. Při četbě předkládaného textu jsme ovšem svědky dalšího napínavého příběhu: filosof a biolog Zdeněk Neubauer sestupuje od tradovaného chápání obrazu jako příběhu stvoření Adama a Evy a dalšího osudu lidstva do ještě hlubší genealogické vrstvy tohoto příběhu: ke stvoření mohutností, které prostupují celek stvoření, jež lze vyčíst z bible. Centrálním motivem triptychu se pak stává jedna z nich, vegetativní mohutnost stvořená třetího dne, příběh fysis (přírody), která teprve umožnila veškeré dění a lidskou historii. Neubauer vidí v obraze oslavu fysis jako bytostné součásti člověka, jako živoucí síly, která je ještě starší prarodičkou lidí, než byli Adam a Eva. Položení tohoto výkladu, propojení Boschova triptychu se soustředěným čtením bible, však není třeba nutně chápat jako popření hypotézy o prvních lidech a jejich historii. Oba příběhy – Adama a Evy i fysis – lze vnímat paralelně jako dvě linie téhož příběhu…
-rd-
Foto: archiv
Diskuze k tomuto článku