Výstava v Budapešti představuje tvorbu nizozemského mistra Hieronyma Bosche (asi 1450 – 1516), originálního a tajemného malíře. Expozice s téměř devadesáti díly se stala nejen nejkomplexnější výstavou umělcových děl ve střední Evropě, ale také jednou z nejvýznamnějších Boschových výstav mezinárodního muzejního světa za posledních padesát let. Oživuje se zde tvůrcův jedinečný svět s duchovní a vizuální kulturou pozdního středověku. Mezi obrazy nalezneme triptych Poslední soud (Bruggy, Groeningemuseum), Loď bláznů (Paříž, Musée du Louvre), Klanění mudrců (New York, Metropolitní muzeum umění), Svatý Jan Evangelista na Patmosu (Berlín, Gemäldegalerie) a Ecce Homo (Frankfurt, Städel Museum).

Další zápůjčky pro rozsáhlou výstavu v Budapešti z přibližně padesáti veřejných a soukromých sbírek jsou mimo jiné z Morgan Library & Museum v New Yorku, Museum Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu, Rijksmuseum v Amsterdamu, Národní galerie v Londýně, J. Paul Getty Museum v Los Angeles a Museo Nacional del Prado v Madridu.

Výstava zkoumá věčná lidská témata, která Bosch ztvárnil zcela svébytným vizuálním jazykem: nalezneme zde volbu mezi ctností a neřestí, otázky víry a pravdy, prožívání nespoutaných tužeb a jejich zvládnutí, stejně jako duchovní kvalitu lidské existence. Kromě Boshových obrazů a kreseb mohou návštěvníci vidět díla jeho předchůdců i následovníků.

Boschova výjimečná kreativita a vliv, který měl na nizozemské malířství, byly vždy nesporné, zatímco původ jeho mimořádného umění nás stále fascinuje. Obdivovatelé jeho děl stojí před otázkou a ptají se: odkud a z čeho pochází tento jedinečný svět?

Vzhledem k tomu, že o jeho dílech uvažujeme z více než pětisetletého odstupu, některé detaily Boschových obrazů zůstávají nerozluštitelné. Bližší pochopení jeho vesmíru lze získat hlubší znalostí děl a písemných pramenů, které významně ovlivnily myšlenky a formy, které definují jeho obrazy. Výstava proto představuje vynikající mistrova díla v kontextu jeho uměleckých zdrojů – literární a teologická díla, franko-vlámskou a utrechtskou miniaturní malbu, grafiku a předměty užitého umění.

 Výstava představuje díla Bosche a umění té doby v sedmi sekcích.

Úvodní část Times of Transition evokuje období – pozdní středověk a fenomény včetně démonů a andělů… Tato část představuje mistra v okolí ‚s-Hertogenbosch – jeho rodného města, kde strávil většinu svého života.

Druhá sekce, nazvaná Loď bláznů, evokuje, jak Bosch pohlížel na svou vlastní společnost a jak pozoroval a zachycoval lidské slabosti a hříchy. Boschova vlivná díla odhalující jeho zvláštní zájem o upřímné zobrazení lidské přirozenosti jsou reprezentována jeho Lodí bláznů (Paříž, Musée du Louvre), stejně jako Extrahování kamene šílenství (Madrid, Museo Nacional del Prado) a nejstarší verzí Kejklíře spojenou s Boschovým ateliérem (Saint Germain-en-Laye, Musée Municipal Ducastel-Veraraného novověku – v němž Bosch svá díla vytvořil. V tomto věku stále

Třetí sekce, Konec časů, zkoumá nejpodmanivější téma Boschova umění: jeho mrazivé vize jiného světa a Posledního soudu, prostřednictvím kardinálních děl jako Vize posmrtného (Výstup požehnaného a řeka do pekla) z Accademie v Benátkách, stejně jako triptych Posledního soudu z Brugg, Groeningemuseum. Jsou zde kromě deskových maleb známých a signovaných, včetně nedávno objevené Pekelné krajiny (soukromá sbírka) a Stvoření z pekelné lodi zachované v Akademii der bildenden Künste ve Vídni, umožňují objevit volné asociativní procesy Boschovy stále tvořivé mysli. Iluminované rukopisy jako Book of Hours of Catherine of Clèves (New York, The Morgan Library & Museum) a The Visions of Knight Tondal (The J. Paul Getty Museum, Los Angeles) představují Boschovy umělecké zdroje v jeho zobrazení nadpozemských scén.

Čtvrtá sekce, Životy svatých nabízí spiritualita pozdního středověku. Věřícím křesťanům, kteří kráčeli po drsné cestě lidské existence, sloužil život svatých jako příklad boje s démony, dokládající jak víra mohla zůstat pevná v dobách temnoty a soužení. Není pochyb o tom, že Bosch byl dobře obeznámen s legendami a tradičními reprezentacemi svatých; jeho skladby jsou však doplněny neobvyklými a zlověstnými detaily. Jeho vynálezy lze pozorovat v mistrovských dílech, jako je svatý Jan Křtitel na poušti (Madrid, Museo Lázaro Galdiano), svatý Jan Evangelista na Patmosu (Berlín, Gemäldegalerie) a svatý Kryštof nesoucí dítě Krista (Rotterdam, Museum Boijmans Van Beuningen). Bosch provedl několik kompozic ze života svatého Antonína Poustevníka, nejpopulárnějšího středověkého světce. Nejvýznamnější z nich je triptych svatého Antonína v Lisabonu, Museu Nacional de Arte Antiga. Nejkvalitnější kopie tohoto díla (Antverpy, Museum voor Schone Kusnten), vyčištěná a konzervovaná v Budapešti u příležitosti této výstavy, bude prezentována spolu s jedním z jeho literárních zdrojů, pozdně středověkým „manuálem“ o pronásledování čarodějnic, Malleus Maleficarum (Kladivo čarodějnic) z Národní knihovny Széchényi v Budapešti.

Další sekce, Napodobování Krista, je uspořádána kolem dvou hlavních témat, tajemství Kristova pozemského vtělení a utrpení. Vedle sebe jsou zde vystavena dvě stylisticky příbuzná raná díla mistra, Klanění mudrců (New York, Metropolitní muzeum umění) a Ecce Homo (Frankfurt, Städel museum). Tato sekce také zobrazuje Knihu hodin Engelberta II. z Nassau (Oxford, Bodleian Libraries), která poskytuje skvělou příležitost pozorovat vliv miniaturní malby na Boschovo umění.

Boschovo nejznepokojivější a zároveň nejslavnější dílo, triptych Zahrada pozemských rozkoší (Madrid, Museo Nacional del Prado) – a zejména jeho ústřední panel – podnítilo v průběhu staletí mnoho vědců k hlubokému zkoumání. Mimořádnou slávu a vliv tohoto moralizujícího triptychu dokládá skutečnost, že v šestnáctém století bylo po něm vyrobeno několik kopií; mezi nimi tapiserie protkané zlatými a stříbrnými nitěmi. Toto mistrovské dílo je ve stejnojmenné části výstavy evokováno nádherným artefaktem impozantní velikosti a krásy, zachovaným v Escorialu v Madridu, stejně jako nejstarší a nejkvalitnější desková malba pocházející ze soukromé sbírky. Zahrada pozemských rozkoší je interpretována v kontextu pozdně středověké vizuální kultury, jako jsou díla představující středověké dvorské umění, současné malované rukopisy, grafika a různé předměty užitého umění.

Závěrečná sekce dokumentuje Boschův umělecký odkaz. Jeho díla inspirovala nejen jeho současníky a nové generace umělců, ale také udávala směr pro další vývoj nizozemské malby v následujícím století. Boschovy panely – většinou ty, které zobrazují ďábly a démony – byly kopírovány pozdějšími generacemi umělců a zpřístupněny sběratelům v širokém měřítku. Obrazy Boschových úspěšných následovníků, včetně Jana Mandijna a Jana Wellense de Cocka, jsou doplněny tisky, především rytinami provedenými v Boschově stylu Alartem Du Hameelem a po Pieteru Bruegelovi starším.

Výstava v Muzeu výtvarných umění v Budapešti, která představuje Boschovy obrazy a kresby v kontextu jejich uměleckých zdrojů a předchůdců, se snaží evokovat duchovní oblast, ve které bylo Boschovo jedinečné umění působící vliv trvající staletí koncipováno.

Kurátorem výstavy je Bernadett Tóth s přidruženými kurátorkami Georginou Csető a Annou Kövesovou, historičkou umění Muzea výtvarných umění v Budapešti.

 Přehlídka je doprovázena bohatě ilustrovaným katalogem v angličtině a maďarštině (samostatné svazky).

Více info o výstavě v Muzeu výtvarného umění v Budapešti ZDE.