Legendární Jungova Červená kniha u nás vyšla poprvé v roce 2010 – a její náklad se brzo vyprodal – již během dvou měsíců nebyl k mání jediný výtisk. Je to kniha unikátní svým příběhem, obsahem, formou a také velkým rozměrem… přesto nebo právě proto se toto faksimile stalo rovněž sběratelským – a již těžko (draho) dostupným artiklem. Nyní se na trhu objevuje dotisk v omezeném nákladu… Kniha je vskutku jedinečná také svým ponorem, významem i provedením. Náročnost její výroby je evidentní: publikace se tiskne pouze na jednom místě v Itálii, které garantuje dle dědiců všechny technické požadavky. Své kapacity mohla tato tiskárna poskytnout až v nedávné době – a tak je dotisk české verze po několika letech opět na našich pultech. Pro zájemce o samotný obsah knihy vydalo nakladatelství Portál, které se systematicky věnuje Jungovu dílu, rovněž Červenou knihu ve čtenářské edici.

Český vydavatel příběh knihy přibližuje takto: Carl Gustav Jung začal na knize pracovat v roce 1913 a pokračoval dalších 16 let. V té době procházel osobní krizí, prožíval apokalyptické vize, slyšel hlasy, obával se dokonce psychické nemoci. Rozhodl se s těmito stavy bojovat tak, že se jim oddával v aktivní imaginaci a ztvárňoval je jak písmem, tak malbami. Tato cesta do jeho nitra mu pomohla odhalit nové postupy v psychoanalytické praxi. Tady mají původ jeho zásadní teorie o archetypech a kolektivním nevědomí.

REKLAMA

Vznikl mohutný rukopis vázaný v červené kůži, který Jung původně pojmenoval Liber Novus, Nová kniha. Obsahuje popis jeho putování mystickou krajinou, boj s příšerami, setkání s bohem i ďáblem a mnohé další situace, jejichž překonání vedlo k jedinému – záchraně vlastní duše. Text, německý i latinský, ztvárněný kaligrafickým písmem, doprovází 200 obrazů vyvedených v sytých barvách a připomínajících styl Josefa Váchala nebo Františka Kupky. Sám Jung o knize řekl: „Povrchnímu pozorovateli to bude připadat jako šílenství. A taky by se jím stalo, kdybych nebyl schopen vstřebat tu obrovskou sílu původních zkušeností… Vždycky jsem věděl, že tyto zkušenosti obsahují cosi vzácného, a pochopil jsem, že není nic lepšího než je zaznamenat do vzácné knihy a namalovat představy, které vyjdou najevo skrze jejich znovuprožití, nejlépe, jak dovedu.“

Jung knihu nikdy nevydal z obav o svoji vědeckou reputaci. Po jeho smrti byla uložena do trezoru švýcarské Union banky, kde ležela do roku 2000. Až tehdy se podařilo britskému historikovi lékařství profesoru Sonu Shamdasanimu domluvit se s dědici na jejím vydání. Přeložil ji do angličtiny, doprovodil komentářem a pod jeho dohledem byla za přísných podmínek zdigitalizována a připravena pro tisk. Svoji premiéru měla v USA v říjnu 2009.

Jen rok poté, v říjnu 2010 se Červená kniha dostala i k českým čtenářům. Po angličtině a němčině se čeština stala třetím jazykem, do něhož byla publikace přeložena. Nakladatelství Portál připravilo její vydání ve stejné podobě jako zahraniční verze – první část obsahuje faksimile Jungova textu včetně ilustrací, druhá část je jeho českým překladem a nechybí ani odborný komentář. První vydání knihy bylo rozebráno během dvou měsíců.

Vydání Červené knihy C. G. Junga bylo dlouho očekáváno jak psychologickou obcí, tak širokou veřejností. Po odborné stránce je klíčem k celému Jungovu dílu i učení. Sonu Shamdasani tvrdí: „(Kniha) poskytuje…obraz toho, jak Jung sloučil své fantazie s vědeckým bádáním a pokusil se formovat psychologii jako vědu… Jen na tomto základě mohou životopisci začít psát Jungovu biografii.“ Obsahově však osloví každého, kdo má odvahu pustit se na cestu poznání vlastního nitra, nebo se chce dozvědět hodně nového o lidské mysli. Pro své grafické zpracování je publikace cenným sběratelským kouskem.

-red-

Ukázka z Červené knihy

Znovunalezení duše / Když jsem měl v říjnu roku 1913 vidění potopy, událo se to v době, která byla významný pro mne jako pro člověka. Ve čtyřicátém roce svého života jsem tehdy dosáhl všeho, co jsem si kdy přál. Dosáhl jsem slávy, moci, bohatství, vědění a veškerého lidského štěstí. Tehdy vyhasla má žádostivost rozmnožovat tyto statky. Žádostivost ve mně ustoupila a popadl mne děs. Zmocnilo se mne vidění potopy. A cítil jsem ducha hlubiny, ale nerozuměl jsem mu. On mne však tísnil nesnesitelnou vnitřní touhou, a já jsem promluvil:

„Duše má, kde jsi? Slyšíš mne? Mluvím, volám tě – jsi tu? Já jsem se vrátil, jsem zase tady – setřásl jsem ze svých nohou prach všech zemí a přišel jsem za tebou. Jsem u tebe. Po dlouhých letech dlouhého putování jsem přišel zase k tobě. Mám ti vyprávět, co všechno jsem viděl, prožil a vpil do sebe? Nebo nechceš slyšet nic o všem tom hluku a rozruchu světa? Ale jedno musíš vědět: Jednu věc jsem se naučil, že totiž musíme žít tento život. Tento život je cesta, ta dávno již hledaná cesta k tomu, co je neuchopitelné a co nazýváme božským. Není jiné cesty. Všechny ostatní cesty jsou scestí. Já jsem našel tu pravou cestu. Zavedla mne k tobě, k mé duši. Vracím se, vyžíhán a očištěn. Znáš mne ještě? Odloučení trvalo tak dlouho! Všechno se tak změnilo. A jak že jsem tě nalezl? Podivná byla moje cesta! Jakými slovy ti vylíčit, po jak spletitých stezkách mne k tobě vedla dobrá hvězda? Podej mi ruku, má skoro zapomenutá duše. Jaká hřejivá radost, zase se s tebou vidět, ty dávno popřená duše. Život mne k tobě znovu přivedl. Budeme děkovat životu, že jsem žil, za všechny krásné a za všechny truchlivé hodiny, za každou radost a za každou bolest. Duše má, s tebou ať má cesta pokračuje. S tebou chci putovat a stoupat ke své osamělosti.“

Tak mne nutil hovořit a zároveň prožívat duch hlubiny, proti mně samému, neboť jsem to neočekával. Byl jsem tehdy ještě zcela v zajetí ducha toto doby a uvažoval jsem o lidské duši jinak. Hodně jsem o ní přemýšlel a hovořil, znal jsem o ní mnoho učených slov, posuzoval jsem ji a udělal z ní předmět vědy. Neuvážil jsem, že má duše nemůže být předmětem mého usuzování a vědění, že spíše mé uvažování a vědění je předmětem mé duše. Proto mne duch hlubiny donutil promlouvat k mé duši, vzývat ji jako živou bytost spočívající v sobě samé. Muselo mi dojít, že jsem svou duši ztratil.

zdroj: www.cervenakniha.cz

foto: nakladatelství Portál