Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu: dnes 11. listopadu ve 20:00 Český rozhlas 3 Vltava
Večer na téma Vzpomínky, úvahy a texty členů a přátel neformálního hospodského sdružení, které se stalo v českém umění pojmem. Připravil Jiří Hůla. Hovoří profesor Zdeněk Beran, akademický malíř, dr. Věra Jirousová, historička umění, Olaf Hanel, výtvarník a historik umění, Ivan Martin Jirous, historik umění, Karel Nepraš, akademický sochař, ředitel KŠ, doc. Vladimír Borecký, filozof a psycholog, Zbyšek Sion, akademický malíř a Jan Steklík, výtvarník, ředitel KŠ. Zazní úryvky z textů Zdeňka Berana, Naděždy Plíškové, Petra Lampla, Ivana Martina Jirouse a Rudolfa Němce. Účinkují Jitka Sedláčková, Jan Novotný a Miroslav Hanuš. Režie Vlado Rusko (117 min). (2005)
Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu byla volným uměleckým sdružením příbuzných duchů, kteří se rádi scházeli v hospodě. U zlatého soudku v Ostrovní ulici v Praze se stala pravidelným cílem setkání umělců pera, dláta, štětce i slova po společné výstavě Karla Nepraše a Otakara Slavíka v roce 1970 v nedaleké Špálově galerii, vedené Jindřichem Chalupeckým. K podstatným předpokladům pro dosažení členství v Křižovnické škole patřily vyspělá rétorika a atleticko-múzické nadání.
Vedle ředitelů Steklíka a Nepraše se u Soudku a později i v jiných hospodách setkávali výtvarní umělci Rudolf Němec, Eugen Brikcius, Olaf Hanel, Zbyšek Sion, Naděžda Plíšková a Otakar Slavík, literát Andrej Stankovič, překladatel Paul Wilson, poeta Petr Lampl, konkrétní básníci Jindřich Procházka a Vladimír Burda, výtvarný kritik časopisu Výtvarná práce. Do tohoto časopisu přispívali historici umění Věra Jirousová a její manžel, významný člen Křižovnické školy Ivan Jirous. Častými hosty byla kurátorka Špálovy galerie Jana Cibulková, malíř Aleš Lamr, fotografka Křižovnické školy Helena Wilsonová, překladatel Jaroslav Kořán a další. Kolem roku 1974, kdy se KŠ již přesunula do hospody U Svitáků, se k ní připojil malíř Jan Šafránek. Počátkem sedmdesátých let vzniklo vedle vlastní umělecké činnosti jednotlivých členů mnoho společných aktivit, her, happeningů, akcí a vlasteneckých výletů, často doprovázených křižovnickými hudebními tělesy. Zcela neortodoxní vyjadřovací polohy, oscilující od fetišizovaných minimalistických rekvizit a lyrických záznamů z hospod po dnes již klasickou, často vrcholnou tvorbu jednotlivých členů, představují neobyčejnou mnohotvárnost uměleckého výrazu. Stav „bezdůvodného veselí“ kreativního a přes všechny očividné vzájemnosti zcela individualistického společenství pomáhal při hledání vnitřní svobody v době stále se utužujícího represivního politického systému.
Duňa Slavíková k výstavě v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (2015/2016)
Diskuze k tomuto článku