Přinášíme vám fotoreportáž z výstavy, která reaguje na současnou pandemickou situaci. Expozice je instalovaná speciálně tak, aby si ji návštěvník mohl prohlédnou skrze prosklenou stěnu galerie a je nasvícena 24 hodin denně. Výstava potrvá v Pragovka Gallery Entry do 26. 11. 2020.
Výstava EVERLASTING / umělci: Veronika Čechmánková, Adéla Leinweberová, David Vojtuš. Kurátor: Viktor Čech:
Když jsme v průběhu letošního jara levitovali ve svých soukromých mikrosvětech v bezčasí spojeném s nejistotou z oné nové a nečekané pandemické zkušenosti, byla naše fyzická i sociální izolace šokem, který pro většinu asi nahradil i samotný strach z infekce. Klauzurní způsob života se na nekonečnou řadu týdnů stal pro mnohé jejich řeholí, v jejímž rámci hledali svůj nový modus operandi. Tato imploze a zpomalená viskozita životního časoprostoru byla také tím, co se po rozvolnění opatření snažil i náš kulturní provoz prostřednictvím co nejrychlejší akcelerace o návrat k normálu pokládat za výjimku, vytknutou z běžné reality, jež po ní zase bude běžným tempem pokračovat.
Něco takového jsme asi čekali i my, když jsme ještě v průběhu nejtěžší izolace připravovali tento výstavní projekt v původní podobě. Tématem výstavy se stalo právě ono zhuštění a zpomalení času uzavřeného v soukromých pastech fragmentalizované společnosti. Stal se jakýmsi rozdělaným těstem, jehož tuhnoucí pružnost jsme leckdy pociťovali jako k cíli nevedoucí věčnost přítomnosti. To mohlo výrazně ovlivnit nejen tématiku děl, ale i odlišné kvality samotného tvůrčího procesu. Tento fenomén ale získal v současných dnech zcela nový kontext. Realizovat výstavu, pravděpodobně osobně nepřístupnou a zmrazenou za skly galerie či displejů, v realitě, kde se ono navrátivší se zdánlivé bezčasí stalo spíše obecně politickým momentem, očekáváním hrozby zdravotní, společenské či i ekonomické, posouvá její smysl z pozice dokumentu do aktivnější role komentátora aktuálního dění.
Veronika Čechmánková (*1996) často využívá procesuální efemérnosti i symboličnosti takových tradičních materiálů jako je těsto v jeho předmětnosti i performativních přesazích, či jako je tomu v tomto případě, dřevo vnímané jako příběhy skrývající organická hmota. Výsledkem její práce je vždy především hravá syntéza, v níž se materiály, artefakty, procesy a rituály stávají součástí jiného chápání současnosti, zklidnění odkloněného od tyranie vektorů všednosti konzumní společnosti. www.veronikacechmankova.com
Adéla Leinweberová (*1985) ve svých fotografiích i videích reaguje na intimní všednost naší každodenní vizuality. Její fotografická východiska jsou spojená s empatickým ohledáváním materiálů, světel a barev jako zdrojů jemné komunikace s divákem. Kontrast mezi temporalitou a estetizujícím potenciálem fotografického média a časoprostorovou realitou zachycovaného vjemu však vytváří v jejích pracích určité napětí, napovídající vždy něco o obou stranách tohoto dialogu. www.adelalein.cz
David Vojtuš (*1989) si našel své specifické netradiční „médium“. Jsou jím pryž a další plasty, spojené s řadou sanitárních i tělesných asociací, které tento původem tradiční grafik využívá k „tetování“ i k vytváření napětí mezi technickou umělostí a výtvarným gestem, či mezi nepropustností, průhledností a organickou fluidností. Plasty a jejich utilitární využití v současné společnosti prostřednictvím jeho tvorby získávají křehkou, ale přitom civilně působící výtvarno. www.davidvojtus.com
Kurátor: Viktor Čech, Grafický design: Pavel Tichoň
Fotografie: Marcel Rozhoň, copyright: Marcel Rozhoň a Pragovka Gallery
Dernisáž: 26. 11. 2020
Diskuze k tomuto článku