Výstavní projekt s mezinárodní účastí FAMILY PERMAFROST cílí na téma rodiny a domova. Oba pojmy se mohou zdát v dnešním mediálně přehlceném světě banální a vyprázdněné, jsou však testovacím prostorem pro nové zkušenosti, které prověřují situaci a stav současné společnosti v jejím samotném založení. Žijeme ve světě rychlých proměn a hodnotových transformací. Prostřednictvím sociálních sítí jsme denně konfrontováni s osudy a životními zvraty ostatních lidí. Lidská zkušenost – pozitivní i záporná – se stává spotřebním informačním zbožím a naráží na naše vědomí a podvědomí jako vlny konstantně rozbouřeného oceánu. Jsme vystavování permanentním nejistotám. Zprostředkované informace, které nelze ověřit a vzhledem k jejich rychlosti ani zpracovat, se propisují do rozvolňujících se vazeb vůči místu pociťovanému jako domov a vůči nukleární sociální síti spojované se statusem rodiny.
Sklon k nomádství se neprojevuje pouze v sociální rovině, nýbrž i v rovině citlivosti / otupení v rámci vzájemné komunikace, platnosti jazyka a jazykových (potažmo znakových) systémů, které informace generují a přenášejí, a do kterých nově zasahují i manipulativní vzorce, retuše a novotvary AI. Tato situace se odráží také ve výrazových prostředcích současné malby. Malířství jako vysoce sensitivní a zároveň kritická platforma současné vizuální kultury má šanci vzhledem ke svém silně subjektivní a individuální povaze zpřítomnit meziprostory tohoto obecného dění, které mohou v naznačených obrysech zviditelnit to, co většinová společnost zaznamená až s určitým zpožděním.
Malířství může na pozadí rodiny, domova a obecně mezilidských vztahů diagnostikovat stav a situaci naší civilizace. Právě o tuto diagnostiku prostřednictvím jedné k nejstarších uměleckých disciplín nám v projektu jde. Zároveň se chceme vyvarovat pouze lokálnímu českému pocitu, proto oslovujeme k účasti i autory z dalších zemí střední a východní Evropy, abychom se potkali v tom, co v tomto směru na pozadí zvoleného tématu zároveň reflektuje širší pojem aktuálního statusu evropanství v rovině tradiční hodnoty, kterou pro nás rodina představuje. Jednoduše, abychom se potkali v tom, co nás kulturně propojuje a společně definuje, a to v tom kladném i záporném.
Jádro projektu tvoří autoři, kteří se v roce 2020 zúčastnili Mikulovského výtvarného sympozia „Dílna“ pod ročníkovým názvem „Všem se to líbí (někomu víc)“ / „Everybody Likes It (Some More Than Others). Patří mezi ně Tomáš Tichý, Aleš Brázdil, Hana Puchová, Alexander Tinei, Jakub Tomáš. Dalšími přizvanými umělci jsou Wilhelm Sasnal, Attila Scücz a Marius Bercea.
Téma rodiny je na výstavě otevřeno různým způsobem. Revize tradičného kánonu společné fotografie sobě podobných, geneticky propojených jedinců s neevropskými rysy i podivně rozostřená scéna, v níž diváka irituje možnost přítomnosti blíže nespecifikovaného násilí (Aleš Brázdil), střídá rodinné setkání plné narážek na stereotypy, vyprázdněné rituály, přetvářku a temné momenty uvnitř uzavřené komunity (Jakub Tomáš). Hmohoznačnost dětství, invazi digitální kultury do nejintimnějších zákoutí lidské duše i rozpor mezi stabilitou cyklicky nastavené přírody a labilitou digitálních dat prověřuje ve své práci Tomáš Tichý. Na mlčenlivý svět věcí a drobných předmětů spojených s rodinnou pamětí naráží v introspektivních obrazech Hana Puchová. Složitý a v mnohém krutý věk dospívání, v němž jsou temnota a cynismus sublimačním prostorem pro vyhrocené mezilidské a sociální problémy, je častým tématem Alexandra Tineie. Výjimkou není ani jeho sebezpytný, rozporuplný autoportrét v modrém, kde vnitřní autorova skepse modeluje jeho vlastní „rysy sebereprezentace“. Nečekaný zvrat událostí uprostřed letního odpočinku a pohody představující vpád jakési totální cizorodosti (memento války) do rodinných i obecně lidských rituálů je tématem obrazu Attily Szücze. Temná postava scházející z letištních schůdků na obraze Wilhelma Sasnala není nikdo jiný nežli Angela Merkel, kterou Němci svého času překřtili na „Mutter Angela“. Oblíbená politická hvězda globálního rozměru se ale z dnešního pohledu problematizuje a ztrácí na svém lesku. K rozporuplnému vlivu sociálních sítí na formování mladého jedince se prostřednictvím svých obrazů vyjadřuje Marius Bercea. Aktivita vložená do umělého světa přenosných dat je tu přímo úměrná fyzické pasivitě, únavě a nezájmu o cokoliv a kohokoliv skutečného. Bercea ukazuje syndrom vykořenění a předčasného vyhoření dorůstající generace, jejíž vztah k rodinné pospolitosti je různě nabouráván, komplikován a rozkládán.
Název výstavy Family Perfmafrost vychází z jazykové přesmyčky mezi odkazem na devadesátkový sezónní automobilový rozvoz hlubokozmražených potravin (především zmrzliny) pod značkou „Family Frost“, který má vystavující generace uloženou v mezipaměti, a klimatickou krizí, tolik v současnosti diskutovanou, která osudově narušuje dosavadní zdánlivě neměnné jistoty lidstva (odkaz na tající věčně zmrzlou půdu a ledovce). Status rodiny i domova se proměňuje. Ocitáme se uprostřed zrychlené transformace, jejíž konec a důsledky nelze ani spolehlivě předvídat ani významově dohlédnout. Vizuální kultura ale již dnes vidí dál nežli běžný občan. Vnímejme její poselství a berme ho vážně.
Petr Vaňous, kurátor výstavy
Výstava: Family Perfmafrost, Marius Bercea, Aleš Brázdil, Hana Puchová, Alexander Tinei, Wilhelm Sasnal, Attila Szücz, Tomáš Tichý, Jakub Tomáš, kurátor: Petr Vaňous, Spot Gallery, Praha, do 21. listopadu 2016, komentovaná prohlídka: 4. listopadu v 18 hod.
Foto: Spot Gallery
