Jen výjimečně se stane, aby se současný český umělec / umělkyně mohli zúčastnit výstavy v renomovaném Centre Pompidou v Paříži. Anně Hulačové se to povedlo: její dílo bylo vybráno pro expozici nazvanou Global(e) résistence (Globální odboj), kde se poukazuje na politické či angažované aspekty v umění. Jedná se o mezinárodní přehlídku 65 autorů tematicky namířenou proti konzervatismu, kapitalismu či sexismu. Expozice je v pařížském Centre Pompidou k vidění až do začátku ledna 2021.
Výstava v Centre Pompidou, která probíhá v těchto dnech, zahrnuje především ženy-umělkyně z kulturních oblastí mimo Francii. Hulačová zde představuje dvě betonová lidská torza ve svém typickém pojetí zaměřujícím se na nejednoznačnou komunikaci s tradicí a minulostí, ale i křesťanstvím či folklórem.
Anna Hulačová (1984) studovala v letech 2006 – 12 pražskou Akademii výtvarného umění v ateliéru Sochy l u Jaroslava Róny a Monumentální tvorbu u Jiřího Příhody. V roce 2016 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého; absolvovala několik zahraničních stáží.
S oblibou kombinuje nejen inspirační zdroje, ale i přírodní a technické materiály, jejichž užití podporuje nejednoznačnost díla. Často také uplatňuje dvě sochy v jedné kompozici, které spolu zvláštním způsobem komunikují.
Dialogy člověka a přírody, člověka a univerza jsou pro Hulačovou klíčové od začátku její tvorby. Upozornila na sebe dílem Babička (2010), které představila na klauzurách na AVU. Bustu udělala ze dvou druhů hlíny, které zpracovala za pomoci tvořítka na cukroví a pro vlasy použila stébla obilí. Dva druhy hlíny symbolizovaly dvě země, kde babička prožila svůj život, jedna rodná a druhá ta, kam se po svatbě přestěhovala. Symbolika je pro Annu Hulačovou důležitá. Využila ji i ve svém díle Království v kufru (2009), se kterým získala ocenění na Essl Art Award v roce 2009.
Více se o výstavě a účasti české umělkyně v Centre Pompidou dočtete ZDE.
-rw-
Foto: Marie Sýkorová a archiv
Diskuze k tomuto článku