Michal Šarše (1956) ve svých skulpturách zcela vědomě opouští klasickou tradici evropského sochařství. Tradici, tak jak je v našem vědomí zakořeněna aristotelovskou estetikou a později v dějinách novodobých umocněna klasickým ideálem estetiky G. W. F. Hegela. Zde základem pro krásno a ideální formu bylo a je uzavřít veškeré narativní prvky dané skulptury do jasně ohraničených a strukturovaných forem a hmot.
Michal Šarše naopak svůj příběh otevírá vstříc divákovi. Jeho skulptury jsou velkolepé jeviště a theatrem mundi vzpomínek, evokujících smyslovost, cit, i zasuté vzpomínky naší minulosti a dětství. Obsah a forma jednotlivých skulptur a reliéfů neslouží sochaři pouze k osobní výpovědi. Svou osobitou a specifickou formou se Šarše vrací k sochařskému výrazu a mluvě i umu středověkých kameníků zdobících svými příběhy tympanony středověké katedrály. Michal Šarše stejně jako anonymní egyptský nebo starogermánský sochař či řezbář vyjadřuje symbolem ornamentu své pojetí a svůj intimní vztah jak k vlastnímu já, tak hledá obecné pravdy v nekonečné hloubce tajemného kosmologického jsoucna, jenž v konečném výsledku koriguje veškeré naše kroky, činy i úděl.
Sochař Michal Šarše (absolvent AVU: 1978-1984), přestože staví svoje příběhy z jednotlivých atributů a artefaktů, je sice občas na hraně, kde mu hrozí, že kompaktnost celku hmot plastik se může rozpadnout a rozdrobit do zbytečných marginálních částí, nicméně sochař má ten dar vidění a cit, v němž v pravý okamžik a čas najde míru a správnou váhu tak, aby jednotlivé skulptury vždy měly svůj správný vnitřní rytmus, tektoniku a skladbu hmot.
Petr Svoboda, ředitel SGVU Most
Video ze zahájení a celé expozice naleznete ZDE.
Rabasova galerie Rakovník, Nová síň pod Vysokou bránou, Michal Šarše – V příběhu, výstava do 5. září 2021
Titulní foto: Oplakávání
Foto: archiv, Alena Faitová, Fb, Rabasova galerie Rakovník
Diskuze k tomuto článku