Nejpřitažlivější žena Vídně, múza umělců, manželka i milenka, vyhledávaná i zatracovaná… to byla Alma Mahlerová (1879 – 1964). Nepřehlédnutelná žena probouzející se moderní doby. Dodnes přitahuje zájem svým nevšedním životem i osobními často až bouřlivými vášněmi a dramaty, o čemž svědčí stále další nové knihy. Aktuálním počinem v této řadě je titul nazvaný Alma, Mahler a Gropius od Laurenta Sagalovitsche, který má za sebou například román o posledních dnech Virginie Woolfové.
Letošní český překlad francouzského vydání z roku 2023 sleduje utvářející se pověstný milostný trojúhelník „tří velikých duší zmítaných v souboji o lásku a vášeň“. Alma Mahlerová nebyla typickou kráskou, měla však charisma, sexappeal, energii, styl a postavení. Milovala muže, stala se ne zrovna ideální matkou čtyř dětí (jen Anna přežila do dospělosti). Život této kontroverzní femme fatale se zrcadlí v zápiscích pamětníků či vlastních (poněkud cenzurovaných) pamětech; Alma se z velké části podílela vytváření vlastní legendy. A tak zde zůstává prostor pro různé výklady a soudy.
Alma prožila dlouhý život ve Vídni, Berlíně, Beverly Hills či New Yorku (kde zemřela), u nás vyšla její biografie (2014) od Catherine Sauvatová, která svou hrdinku („velkou vdovu“, jak Almu s lehkým posměchem nazýval Thomas Mann) přibližuje i v jejích temných stránkách (zvláště její antisemitismus).
Tato dívka i později jako zralá žena prý popletla hlavu nejméně pěti velikánům světové kultury… Jmenujme Klimta, Zemlinského, Mahlera, Gropia, Kokoschku, Werfla. Ti a další byli do ní zamilováni nebo ji bezmezně obdivovali. Alma se chtěla původně stát klavíristkou a skladatelkou – hudba byl její svět – její plány však paradoxně zastavil čtyřicetiletý hudební génius Gustav Mahler, kterého, přes jeho židovství, obdivovala. Snad proto se do tohoto o dvacet let staršího muže zamilovala. V manželství, které brzy následovalo však musela nečekanému „despotovi“ slíbit, že se vzdá svého snu a umělecké kariéry.
Zvyklá z dětství na luxus a společenské postavení rodiny nakonec s Mahlerovou podmínkou souhlasila. Snad bylo těžké přiznat sobě i veřejně jak je lákavé stát se paní Almou Mahlerovou – chotí ředitele Dvorní opery a nejdůležitější postavy tehdejšího hudebního světa Rakousko-Uherska s působením i v zámoří. Nadějnou, avšak nejistou cestu k vlastní tvorbě opustila, uvnitř ale zůstal nevyřčený konflikt vedoucí pak k vzájemnému odcizení. Mahler se navíc stále více soustřeďoval a uzavíral ke svému komponování. Vytrácel se nejen společenský, ale společný či manželský soukromý život – situace nejdříve Almou tolerovaná, později traumatizující. Ostatně ani Mahlerova hudba, jak později přiznala, jí byla cizí.
Jak nejnovější kniha ukazuje, nebylo pro Almu jistě jednoduché žít vedle génia, navíc Žida (s moravskými kořeny). Také Gustav pociťoval jistý nesoulad, přesto v době tohoto manželství vytvořil řadu operních inscenací a složil šest zásadních symfonií (některé z nich dedikoval právě své „milované“ Almě. Přesto je tato nejednoznačná žena často obviňována, že způsobila skladatelovu předčasnou smrt, když zemřel na selhání srdce ve svých jednapadesáti letech. Uvádí se v této souvislosti její „nespokojenost, sobectví a především nevěra“. Když Mahler zemřel, byla Alma stále přitažlivá šestatřicetiletá žena. Stala se slavnou vdovou zajištěnou na celý život, ale ke svému dávnému hudebnímu snu se už nedokázala vrátit.
Nejnovější kniha s titulem Alma, Mahler a Gropius pojednává především o soužití se slavným skladatelem. Začíná jejich seznámením a končí skladatelovou smrtí. Je jakousi psychologickou sondou i popisem denního provozu – je historickým (a do jisté míry i faktickým) románovým příběhem o tom „jak to asi bylo“.
Zdánlivě všední manželské soužití však – jak kniha popisuje – bylo narušeno příchodem milence, mladšího a bezmezně zamilovaného německého začínajícího architekta, budoucího zakladatele slavného Bauhausu. Alma Mahlerová a Walter Gropius se seznámili roku 1910 v lázních. Nový elánem a erotikou posedlý nápadník kontrastoval s manželem „jemuž jsou potěšení víceméně lhostejná“ zaujal ženu, která „nebyla stvořena pro vedlejší role“. Již zde se opakovaně „milovali s nebývalou vášní“ a tak Alma opakovaně odkládala návrat za nedočkavým Gustavem do Toblachu.
Tajný milenecký románek se však proměnil v prozrazené dobrodružství. Gropius, již v odloučení, nepřestával na Almu myslet, psal jí a nabádal, aby od Mahlera odešla. Barvité erotické vzpomínky byly plné jeho dopisů. V jednom z nich stálo: „Moje zbožňovaná Almičko, nedokážu už dál žít tak daleko od Tebe. Čím víc přemýšlím o naší situaci, o lásce, již k sobě navzájem cítíme, tím spíš spatřuji jediné řešení v Tvém rozvodu…“ Taková slova se mísila se vzpomínkami na jejich spojení plná nenasytné touhy a patřila k jejich běžné korespondenci. Lišila se tentokrát ale v jediném: Byla „omylem“ ale ve skutečnosti záměrně Gropiem poslána přímo Mahlerovi!
Jindy Gustav „zůstával vždy sám sebou, tedy pyšný, zádumčivý, přecitlivělý, sžíraným svým vlastním nitrem.“ Nyní ale „zbledl a zhroutil se na kolena.“ Alma s pocitem provinění, ale také zanedbání bývala „sklíčená“ a uvažovala: „…skládal si symfonie a já, otupělá, jsme neměla sílu ti říct, jak ohromnou sklíčenost prožívám…“. Kdo ví, zda by se v příznivější konstelaci objevil vztah s Gropiem, čteme mezi řádky v nejnovější knize tří výrazných osobností. Snaha o nápravu pošramoceného manželského soužití po tomto „probuzen“ následovala. Přerušena byla však záhy smrtí zesláblého Gustava Mahlera. Ještě předtím se sešel s Gropiem a zajel 25. srpna 1910 na naléhání již Almy také za Sigmundem Freudem do nizozemského Leidenu. Strávili spolu čtyři hodiny. O devět měsíců později se Mahlerovi zastavilo srdce. „Bylo mu padesát jedna let… V souladu s jeho přáním, poháněném hrůzou, aby nebyl pohřben zaživa, mu probodli srdce… Smrt konečně vyřkla poslední slovo,“ píše se v poutavé knize závěrem.
Alma žila dále svůj dobrodružný život. „Slavná vdova“ si časem Gropia vzala , svazek trval pět let, mezi tím na nějakou dobu odešla za malířem Oskarem Kokoschkou, aby se k Walterovi Gropiovi vrátila (který tak zažil podobnou situaci, kterou před lety způsobil Gustavu Mahlerovi). Posledním mužem a manželem se stal spisovatel Franz Werfel.
P.S. Pro věcné a fundované doplnění informací o této době a její atmosféře lze doporučit knihu: Vídeň na přelomu století od Carla E. Schorskeho z roku 2000.
Knihu. Alma, Mahler a Gropius, Laurent Sagalovitsch, Garamond 2025 lze koupit ZDE.
Radan Wagner
foto: Garamond
Diskuze k tomuto článku