Kdo na tom obrazu je, proč byl přemalován, pak odcizen a nakonec nalezen? Vychází kniha – historický román, kterým se jako červená nit prolíná záhadný příběh slavného obrazu Gustava Klimta. Mnohá fakta jsou zde doplněna možnými událostmi rodinné ságy. Tajemné události krásné malby… Nyní je „Portrét dámy“ nejvzácnějším exponátem Galerie moderního umění Ricci Oddi v italské Piacenze. Přitahuje návštěvníky svým zvláštním půvabem, mistrovským provedením, ale i „jedním z nejpodivnějších příběhů dějin umění“. Nevelký obraz byl namalován v Klimtově pozdním období, kdy se odklonil od reprezentativního secesně dekorativního zlacení – a směřoval k autentickému až expresivnímu projevu. Jedná se o portrét, který vystřídal řadu majitelů, v roce 1997 byl však ukraden a roku 2019 „navrácen“ – respektive náhodou objeven italským zahradníkem.
Kniha Portrét dámy, je tedy o díle v širších či hlubších souvislostech. Jedná se o obraz realizovaný v letech 1916 až 1917, který patří do poslední fáze umělcovy činnosti. K tomuto datu Klimt opustil oslnivou pozlacenou stylizaci svého takzvaného „zlatého věku“a blížil se více novým směrům. Podobu obrazu „o dvou vrstvách“ a další věcné informace k jeho příběhu naleznete zde.
„Neznámá z portrétu“ je nejen napínavým vrstevnatě románovým příběhem, ale i snahou vysvětlit (či volně domyslet) důvody neobvyklého osudu malby z počátku 20. století, kdy se Vídeň stala metropolí nového středoevropského umění. Čtenáře kniha provází časem od roku 1910 až do nedávné minulosti – a také místy: od Vídně přes Itálii až do New Yorku. Za tímto dějem tedy stojí slavný a později dočasně nezvěstný portrét dívky či dámy zakoupený neznámým sběratelem roku 1916 v proslulé a klíčové Galerii Miethke ve Vídni.
Po různých peripetiích skončil obraz v italské Piacenze – ve zdejším muzeu moderního umění, odkud byl v roce 1997 ukradený. Až koncem roku 2019 jej objevil zahradník stříhající břečťan na zde fasádě zdejšího muzea. Nalezl jej zabalený v pytli – ve výklenku chráněným železným poklopem. Tento objev, o kterém se psalo ve všech světových médiích vzbudil nadšení i otázky. Kdo stál za odcizením i navrácením? Jaké důvody za tím stály? Opustila malba vůbec Piacenzu nebo byl až po jisté cestě tajně vrácen poblíž svému původnímu místu? Stalo se tak pro možnost kopírování nebo šlo o čistě osobní pohnutky? Jedna z hypotéz vysvětlující toto tajemství je vyprávěna právě v nové knize Camille de Peretti.
Na začátku příběhu obrazu stála jasná oficiálně sdílená fakta: V roce 1996 učinila osmnáctiletá studentka dějin umění Claudia Maga mimořádný objev, o kterém se psalo ve světových médiích. Po rentgenovém zkoumání se totiž potvrdilo její podezření, že pod jedním z obrazů slavného Gustava Klimta se nachází ještě jedna malba, která byla považována za ztracenou. A ještě více se o zkoumané malbě psalo, když byla vzápětí po senzačním objevu ukradena! Mladé italské badatelce s nevšední intuicí tak zmizelo za pár dní dílo, na jehož další průzkum měla dostat stipendium. Nadšení vystřídalo zklamání. Obraz ukrývající tajemství zmizel tajemně, ale i jeho další osud byl plný nevyjasněných událostí.
Jak vzpomíná dnes jednačtyřicetiletá Claudia Maga – v únoru 1996 hleděla v místní knihovně na černobílou reprodukci Portrétu ženy (v klobouku) od Gustava Klimta, na obraz, který byl dříve několikrát vystavován. Držení těla zobrazené ženy bylo typické, stejně jako několik dalších rysů, podobné jinému obrazu stejného autora. O něm však bylo známo, že své obrazy nikdy dodatečně nepřemalovával. Studentka dějin umění při pohledu na starou reprodukci přesto zpozorněla, podezření narůstalo – vše nasvědčovalo tomu, že slavný obraz z Piacenzy se v mnohém shoduje s jiným mistrovým dílem, které bylo považované za nezvěstné. Šlo o kopii či duplikát…? Claudia Maga nakonec dostala od vedení galerie povolení zkoumat Klimtův obraz zblízka. Rentgen v místní nemocnici potvrdil že na plátně jsou dva obrazy. Podobné malby se lišily vyzněním: na spodní vrstvě byla zobrazena poněkud provokativní nezralá dívka, na horní – nyní viditelné vrstvě byla stejná „modelka“ – žena spíše „klimtovsky“ vážená. Jak to bylo či mohlo být? O tom kniha pojednává… Úvod románu patří mladému čističi bot v New Yorku roku 1925, který se později vypracoval díky spekulacím na burze během Velké hospodářské krize (1929). Své jméno Isodore dostal podle surrealisty zbožňovaného Comte de Lautréamonta – vlastním jménem Isodora Luciena Ducasse – autora Zpěvů Maldorových.
Kniha: Camille de Peretti: Neznámá z portrétu, překlad: Veronika Lásková, Metafora, 2025, koupit ZDE
-rw-
foto: nakladatelství Metafora / Grada
Diskuze k tomuto článku