Bauhaus jako škola a styl… Dodnes obdivovaná brněnská vila Tugendhat je skvostem snoubícím v architektuře odvážné myšlenky, nové umění a dokonalé řemeslo. Je ukázkou avantgardního ducha šířícího se meziválečnou Evropou, otiskem zlaté éry odmítajícím staré pořádky a formujícím nebývalé vize. Ornament se stal „zločinem“ a znamením povrchní společnosti ohlížející se do minulosti. Škola zvaná Bauhaus výrazně inspirovala nového ducha a přispěla k modernímu umění i životnímu stylu 20. století…
Styl Bauhaus, který se aktivně rozvíjel ve 20. a 30. letech minulého století byl typický nejen svým „vědeckým“ důrazem na základní tvary a barvy. Jejich funkce hledaná v četných řemeslných oborech se měla ve výsledku skloubit v zastřešující architektuře. Bauhaus bylo internacionálně vnímané centrum založené na radikálních školních osnovách, které v teorii i praxi vyučovali nejprestižnější umělci své doby. Bauhaus trval pouhých čtrnáct let (1919 – 1933), přesto se stal fenoménem 20. století, a jeho odkaz, zbaven revolučního či utopického patosu, je inspirativní dodnes. Ideje tohoto hnutí se rodily postupně v německých městech – Výmaru, Desavě a Berlíně. Podobné dílčí snahy o proměnu řemesla, umění i bydlení byly hlásány již v ruském revolučním konstruktivismu či holandském sociálně laděném hnutí De Stijl. Tendence po kolektivním prosazování nových myšlenek a estetických doktrín se však naplno rozvinuly až v striktně organizovaných školách, na kterých Bauhaus stavěl. Umění zkrátka už nemělo zdobit salóny vyvolených, ale v nové podobě a funkci sloužit užitku i pohodlí širokých vrstev, které měly být kultivovány.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku