Stále viditelnější a výraznější aktivity spadající pod zjednodušený pojem street art se právě ocitají na výsluní umělecké scény. Jedná se o fenomén dravý a zdravý, zastřešující však rozdílné projevy. Původně spíše uzavřená komunita se dnes prolíná stále více do běžného, ale i galerijního života. Její stopy už nenalézáme jen na stěnách městských kulis. Po rozpačitém i rozporuplném akceptování se tato jakási rebelující alternativa stává poněkud legitimním úkazem.
Svou povahou je toto umění jinakostí, která nemá v dohledné historii obdoby. Nechme nyní stranou klasifikační znaménky plus či mínus a hledejme spíše to, co se odehrává za pomyslným rovnítkem. Postmoderní kultura, trvající již řadu let, přinesla řadu ztát i nálezů. Začíná tam, kde končí celek – nastoluje pluralismus, popírá absolutní hodnoty a objektivní kritéria, k historii je nostalgická, současně však ironická, svět vnímá jako labyrint bez možnosti nadhledu a odstupu. Do centra zájmu se dostává forma nad obsahem, velké příběhy, prý, ztrácejí na důvěryhodnosti. Předešlá moderní epocha byla nesena velkými ideami (ideály) a upírala pohled do budoucnosti, žitou přítomnost (skutečnost) opustila – umělecké ateliéry se stávaly laboratořemi bez těsnějšího kontaktu s reálným prostředím (toužením). (Samozřejmě, že sledovaná úvaha je jistým zjednodušením – abstrahováním, avšak jen takto lze uchopit základní pohyb; ostatně jinak to nedělá ani umění či jeho teorie).
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku