Práce duchcovského rodáka Zdeňka Košky (1949 – 2015) se řadí k mezinárodní scéně stylu art brut. Toto „umění outsiderů“ je zpravidla vytvářeno lidmi s duševní poruchou či nezvykle umanutým tvůrčím procesem. V posledních letech se tato tvorba těší zájmu širší i odborné veřejnosti. A tak je i svérázné Koškovo počínání nyní pod názvem Dominus mundi vystaveno v pařížské Galerii Christian Berst. Nejen o této události si můžete ZDE poslechnout pořad s hosty spisovatelem a performerem Jaromírem Typltem a sběratelem Ondřejem Sekaninou. Kresby Zdeňka Košky si lze prohlédnout také ZDE s hudbou Filipa Topola a Agon Orchestra.
Zdeněk Košek je svou tvorbou zastoupen i v nejvýznamnější sbírce tohoto umění – tedy v abcd, kterou založil Bruno Decharme. V reprezentativní publikaci této kolekce se o Koškovi dočteme: Vyučil se typografem a vedle této práce přispíval do regionálních novin kreslenými anekdotami. Jako malíř-samouk vytvořil množství obrazů inspirovaných zvláště Vincentem van Goghem.
V osmdesátých letech u něj v důsledku rozpadu rodiny propukla psychóza, se kterou byla spojena radikální proměna jeho výtvarného projevu. Ústředním tématem Zdeňka Koška se stala meteorologie. Věřil, že hraje určující roli v řízení světa a že jeho hlavním úkolem je ovládat počasí. Jeho hlava byla jako přijímač, který absorboval nepřeberné množství informací. Cítil se povinen zapisovat vše, co se kolem něj dělo: směr větru, let ptáků, zvuky, změny teploty, nekonečné kombinace čísel a chemických prvků, zeměpisné kóty a názvy, sexuální symboly atd. Všechno pro něj mělo význam. Znaková schémata zakresloval do starých školních sešitů, časopisů, atlasů nebo předtištěných map.
Grafické obrazce mu sloužily jako přímý prostředek k ovlivnění počasí a k udržení systému, jehož byl hlavním „organizačním pracovníkem“. „Necítil jsem se nemocný – byl jsem mocný až moc,“ tvrdil o této etapě svého života.
Podivín – malíř a kreslíř Zdeněk Košek, který byl od roku 1989 v invalidním důchodu, zemřel v roce 2015 v 66 letech v Ústí nad Labem. Na sklonku života již patřil k uznávaným představitelům art brut a byl zván na výstavy v Paříži, Bruselu, Tokiu či New Yorku. Také muzeum v Ústí nad Labem mu připravovalo retrospektivní výstavu, které se již nedožil (byla uskutečněna až v roce 2017). Jeho tvorba je však nadále přítomná a stále více ceněná.
Diskuze k tomuto článku