Londýnská galerie Huxley-Parlour připravila výstavu raných kontaktních tisků Dory Maar, slavné fotografky a později surrealistky; od roku 1935 též partnerky – múzy Pabla Picassa. Expozice je tvořena snímky pořízenými v průběhu třicátých let 20. století. Charakteristickými znaky této sociálně dokumentární etapy bylo zaujetí jemnými až kouzelně působícími aspekty běžného života.
Výstava v Londýně tedy svou jistou magií předjímá autorčino pozdější a známější surrealistické období. Již na těchto unikátních záběrech se dokládá talent pozorovatelky vnímat a zachycovat okolní svět s jemnou imaginací či intimně laděnou empatií. „Contact Prints“ je výstava dokazující navíc autorčinu pozici inovativní fotografky a významné postavy modernismu minulého století.
„Vystavené snímky Dory Maar demonstrují počátky kouzelné oscilace mezi banálním a absurdním. Její fotografie zachycují kompozice osamělých pařížských střech, v nejrůznějších proměnách denního i ročního období… její práce vykazují až surrealistický magnetismus, který se odráží i na objektech všedního dne a naznačuje autorčin následný vývoj v jejích pověstných fotomontážích a dalších pozoruhodných experimentech,“ upozorňuje na některé aspekty iniciátor výstavy v Londýně (kde fotografka žila v roce 1934 a poznávala kontrast života chudých a bohatých).
Dora Maar fotografovala pomocí ručního fotoaparátu Rolleiflex, jehož lehká manipulace jí umožnila rychle a snadno fotografovat v těsných ulicích i otevřené městské krajině. V této souvislosti připomeňme surrealistické fotografy jako byl Eugène Atget nebo později Brassaï, kteří využívali „děsivosti prázdných pařížských ulic“ k vytváření surrealistických kompozic.
Mladá Dora Maar viděla zralého muže Pabla Picassa poprvé v roce 1935, když měla pořizovat propagační fotografie „na place“ při natáčení filmu Jeana Renoira Zločin pana Langa. Obdivovala malířovu tvorbu, ale blíže se s ním dosud nesetkala. Až o několik dní později je představil společný přítel Paul Eluard v Cafe des Deux Magots. Historku o jejich prvním setkání napsal Jean-Paul Crespelle: „Mladá žena s vážnou tváří, zářivýma bledě modrýma očima… pod hustým obočím byly skutečně mimořádně bledé…byla to citlivá, neklidná tvář, přes kterou přecházelo světlo a stín. Přitom se oddávala nezvyklé hře… Stále rychleji zarážela malý špičatý nůž mezi své roztažené prsty do dřeva kavárenského stolu. Někdy však prázdná místa minula a mezi růžemi vyšívanými na jejích černých rukavicích se objevila kapka krve…“
Picasso byl fascinován tímto jejím svůdným až masochistickým chováním, brzo se sblížili a prožili spolu kus života. Jejich pouto trvalo téměř devět let, během něhož však Picasso nikdy neukončil svůj vztah s Marie-Thérèse Walterovou, matkou jeho dcery. Maar je známá také tím, že fotografovala vznikající jednotlivé fáze slavné Guernicy (1938), kterou Picasso maloval ve svém ateliéru v rue des Grands-Augustins od května do června 1937. Malíř dokonce používal tyto fotografie ve svém tvůrčím procesu. Maar přispěla rovněž k Picassovu zájmu o politiku a naučila ho fotografickým dovednostem. Ukázala mu metodu spojení fotografie a grafiky, známou také jako technika cliché verre.
Vedle toho byla jeho hlavní modelkou či múzou a Picasso ji namaloval na mnoho svých obrazech. Většinou ji znázornil jako zmučenou utrápenou ženu. Nejznámějším takovým obrazem se stala slavná Plačící žena.
Ačkoli je Dora Maar zmiňována především jako Picassova milenka, od počátku 21. století je stále častěji prezentována coby svébytná umělkyně na mnoho výstavách – například Haus der Kunst v Mnichově, Centre de la Vieille Charité v Marseille, Centre Cultural Tecla Sala v Barceloně, v Centre Pompidou v Paříži nebo v Tate Modern v Londýně. Dora Maar zemřela ve věku 89 let v červenci roku 1997.
Výstava v Galerii Huxley – Parlour potrvá v Londýně do 19. listopadu 2022
-red-
foto: Gallary Huxley – Parlour, London a archiv
Diskuze k tomuto článku