Obraz z počátku malířovy kariéry zmizel z veřejnosti před 90 lety a byl považovaný za zničený, respektive ztracený. Mladý Schiele měl pouhých 17 roků a předváděl již mimořádné výkony – byl nadaný, ale také notně rebelující. Co se tedy v těchto dnech objevilo? Je to malba nazvaná Leopold Czihaczek U klavíru z roku 1907, která byla ukryta v soukromé sbírce a nyní se jedná o jejím dalším osudu i majiteli. V každém případě bude prozatím vystavena jako dlouhodobá zápůjčka v Leopoldově muzeu ve Vídni, které se nyní snaží získat finanční částky na její získání. (Zakladatel této instituce – Rudolf Leopold – byl jedním z nejvýznamnějších mecenášů Schieleho díla a je mu připisována zásluha na jeho světovém věhlasu).
Na obraze je malířův strýc Czihaczek zobrazen z profilu a hrající na klavír v potemnělém interiéru. Tento muž se stal Schieleho zákonným zástupcem a opatrovníkem poté, když umělcův otec zemřel v roce 1905 na syfilis. Czihaczek pracoval jako železniční dělník a stával se častým tématem Schileho kreseb i maleb.
Existence obrazu Leopolda Czihaczka u klavíru byla známa také díky černobílé fotografii z roku 1930, kde malé plátno visí mezi ostatními díly v jakémsi obývacím pokoji. Obraz byl proto uveden v soupisu umělcova díla v roce 1972. Jeho osud známe jen částečně: dostal se do vlastnictví Czihaczkova známého Gustava Hubera, který jej vlastnil až do své smrti v roce 1945. Pak přešel do rukou blíže neidentifikovaného rakouského sběratele, jeho ž potomci se s obrazem nyní přihlásili na veřejnosti, respektive v Leopoldově muzeu. Pode zdejších odborníků se jedná o inkriminovaný obraz ze Schieleho impresionistických začátků, ale vykazuje již náležité kvality slavného malíře, který zemřel coby klíčový představitel „vídeňské modernistické školy“ v pouhých 28 letech. Malíř dokázal vytvořit průkopnický soubor prací před svou smrtí, která přišla během pandemie v roce 1918.
Obraz bude nyní součástí muzejní sbírky nezastupitelných žetonů (NFT) zobrazujících 24 děl Egona Schieleho, vytvořených ve spolupráci s La Collection online platformou. Výtěžek ze sbírky NFT půjde na restaurování obrazu a do akvizičního fondu muzea.
A jaké prožíval mladý malíř období – čas, kdy vytvořil dnes znovu objevený obraz z roku 1907?
Roku 1906 Schiele obstál při přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění ve Vídni a nastoupil do všeobecné malířské třídy profesora Christiana Griepenkerla, konzervativního akademického malíře přelomu století. Konflikty mezi reakcionářským učitelem a rebelantským žákem se do té míry stupňovaly, že Schiele společně s některými stejně smýšlejícími kolegy opustil v dubnu 1909 Akademii a založil skupinu nového umění “Neukunstgruppe”.
Na Schieleho byl upozorněn umělecký kritik vídeňských Dělnických novin Arthur Rössler, který se v následujících letech stal jeho nejdůležitějším podporovatelem.
Roku 1907, během svého studia, poznal Schiele malíře Gustava Klimta, oslavovaného mistra vídeňské secese. Sedmnáctiletý Schiele spatřoval v tehdy pětačtyřicetiletém Klimtovi svého duchovního otce.
Zpočátku ještě pod Klimtovým vlivem, začíná se mladší kolega již koncem roku 1909 osvobozovat a rozvíjet svůj zcela ojedinělý umělecký rukopis.
Klimt ho uvedl do vídeňského secesionistického (modernistického) prostředí. Mezi Schielem a Klimtem se zrodilo krásné pouto přátelství a úcty. Klimt dal dokonce umělci příležitost vystavit jeho díla na své první samostatné výstavě ve Wiener Werkstätte. Klimtův vliv je zvláště patrný v Schieleho díle nazvaném “Duchové vody”, kde byl inspirován obrazem svého přítele “Vodní hadi II”.
Schiele se poprvé účastní veřejné výstavy roku 1909 v klášteře v Klosterneuburgu. Ve stejném roce vystavuje na mezinárodní přehlídce umění ve Vídni. Dostává se rovněž do kontaktu se sběrateli, nakladateli a také s architekty Otto Wagnerem a Josefem Hoffmannem; posledně jmenovaný vedl vídeňskou uměleckou dílnu Wiener Werkstätte (roku 1903 založené společenství pro podporu umění a řemesel) – a pro ni byl Schiele v letech 1909/10 občas činný. Nejvýznamnější Schieleho zakázkou pro tuto vídeňskou dílnu byl portrét “Poldi Lodzinsky”, původně plánovaný jako vitráž v okně paláce Stocklet v Bruselu; v této podobě však nebyl nikdy realizován.
Následovaly četné výstavy v rakouských a německých galeriích. Kritikové reagovali rozdílně. Mnozí rozpoznali genialitu, většina ale jeho práce kritizovala, někdo je dokonce označil za “výstřelky chorého mozku”. Dnes je legendárním malířem, o jehož – byť ranné – obrazy mají zájem největší muzejní sbírky.
Schieleho pověstný pobyt v Českém Krumlově se datuje až do následujících let 1910 – 1911. Podle pramenů z Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov: Mladíkova touha po šumavské přírodě a po Krumlovu, matčině rodišti, rostla. Svůj první obraz na tamější motiv – “Budějovická brána v Krumlově” – namaloval již v roce 1906 a až do konce svého života byl městem a jeho tématy ovlivňován.
12. května 1910 přijel Schiele se svými přáteli, malíři, Antonem Peschkou a Erwinem Osenem do Krumlova a pojal rozhodnutí trvale se zde usadit.
O rok později, v květnu 1911, nachází Schiele v Krumlově malý zahradní domek u Vltavy a stěhuje se sem se svojí životní družkou Wally Neužilovou, kterou poznal jako model Gustava Klimta. Vznikají městské i fantazijní krajiny, osamělá, oduševnělá zákoutí domů, které portrétoval právě tak pronikavě, jako své živé modely.
Život v Krumlově probíhá určitý čas pokojně. Schiele navštěvuje svoji oblíbenou kavárnu Fink (na rohu Latránu a Pivovarské ulice) a město dává k dispozici svůj nějvětší sál pro velkoformátové malby. Často jsou na návštěvě v zahradním domku děti z okolí, stejně jako jeho excentrický přítel, malíř a mim Erwin Osen.
Repro F. E. Wischin, Schiele a Krumlov (2010), s, 121
Venkovská idyla dlouho nevydržela: konzervativním občanům města se nelíbí Schieleho volný způsob života a především skutečnost, že kreslí akty dospívajících dívek. Počáteční přátelství se mění v otevřenou nevraživost – Schiele je nucen k 6. srpnu město opustit. Vracívá se ovšem zpět, pobývá potom především v hostincích “U města Vídně” a “U zlatého anděla”. Atmosféra města prostupuje jeho dílo – obrazy s názvy jako “Mrtvé město” nebo “Žluté město” vypovídají o jeho okouzlení. V roce 1917 vzniká jedna z posledních známých krumlovských kreseb “Staré štítové domy”.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku