Jen málo filozofů tak zjevně ovlivnilo umění jako Arthur Schopenhauer. Dělo se tak především v dekadentních kruzích konce 19. století a při expresionistických výbojích počátku 20. století. Jeho kalně pesimistická nauka odrážela i formovala atmosféru tehdejší Evropy před první světovou válkou. Schopenhauerovy postoje nacházely odezvu také v Čechách. Dostávaly se sem ze severu – ve výtvarném umění zvláště prostřednictvím obrazů Edvarda Muncha. Jeho výstava v Praze (1905) byla zjevením. Bohumil Kubišta začal dokonce malovat filozofův portrét, pod Schopenhauerovým vlivem vznikl i jeden z nejodvážnějších obrazů Emila Filly Milostná noc…
Fillova malba z roku 1907 se možná pro svou pudovou erotičnost a dekadenci ani nedostala do jeho první monografie, kterou sestavoval Vincent Kramář. „Milostná noc je jedním z ´nejdivočejších obrazů´ tohoto období nejen v českém, ale i evropském malířství,” podotýká Petr Wittlich ve své knize Česká secese.
Schopenhauer, ale samozřejmě také Nietzsche, byl pro Muncha a německé i české expresionisty majákem svobodného individualismu. Syrové podání, psychická sonda a zduchovnělá barevnost zasáhla tedy i Kubištu. Jeho Podobizna Arthura Schopenhauera z roku 1908 zůstala však nedokončena. Ale Vlastní podobizna v haveloku ze stejného období poodhaluje lidskou psychiku již v plné míře.
Schopenhauer hlásal „základní pravdu“, která měla být jediným skutečným pramenem – jeho „vnitřním bytím“. A tedy i „tragickým pocitem existence“ vykořeněného jedince vzdorujícího světu silou vůle. Umělcovo „já“ se stalo středem pozornosti, rodily se četné autoportréty… mizí popisná symbolika umění, přichází nová vypjatá etapa bez iluzí, kterou pak vystřídají lekce zklidněného kubismu.
Schopenhauer pomohl vymanit umění ze stylové a racionální závislosti, popisnosti a vyumělkovanosti. Jeho odkaz byl však dlouhodobě spalující. Nabídl transcendentální postoj a úkrok stranou: „Jestliže má tedy tělesný svět být ještě něco víc než pouhá naše představa, musíme říci, že kromě představy, tedy o sobě a podle své nejniternější podstaty, je tím, co v sobě samých bezprostředně nacházíme jako vůli.“
Tedy: jedinec, vůle, prožitek, metafyzika, přírodní puzení… což však podle filozofa přináší nenaplňování a neutuchající utrpení. Z tohoto kruhu existují podle Schopenhauera jen tři východiska: 1) estetické vnímání skutečnosti – umění 2) morálka, respektive soucit 3) totální sebezapření, „vyvanutí života“, askeze.
V těchto dnech si připomínáme 160 let od úmrtí Arthura Schopenhauera (1788 -1860), tohoto německého filozofa, otce moderní psychologie a „nejracionálnějšího filozofa iracionálna“. Jeho stěžejní dílo Svět jako vůle a představa (1819) i další knihy ovlivnily následný vývoj evropského myšlení, vnímání a umění. Připomeňme si pár jeho myšlenek:
//Představa je dost jiná než skutečnost.
//Všechno omezování činí šťastným. Čím užší je okruh naší působnosti, náš dohled a okruh styku, tím jsme šťastnější, čím větší, tím častěji cítíme trýzeň nebo úzkost.
//Být sám sebou smí každý, jen pokud je sám. Kdo tedy nemiluje samotu, nemiluje svobodu, jen když jsme sami, jsme svobodni.
//Čím výše kdo stojí v pořadí přírody, tím je osamělejší, a to velmi podstatně a nezbytně.
//Družnost patří k nebezpečným, ba zhoubným zálibám, poněvadž nás přivádí ve styk s bytostmi, jejichž většina je morálně špatná a intelektuálně tupá nebo zvrácená.
//Nikdo nemůže vidět nad sebe. Tím chci říct: každý vidí na jiném jenom tolik, čím je sám, neboť ho může chápat a jemu rozumět jenom podle své vlastní inteligence.
//Genialita proniká na povrch v krátkých záblescích. Jejich pomíjivé světlo však prozrazuje vše, co vznikne ve chvílích, které je oddělují, a proměňuje to v poznání.
//Čím bezprostředněji a hlouběji člověk dokáže prožívat vážné věci, tím více se dovede smát.
//Chybují ti, kdo opovrhují malými radostmi, jež nám mohou usnadnit pouť po temných a křivolakých cestách našeho chmurného a složitého bytí.
//Neboť táž funkce mozku vykouzlí objektivní, názorný a hmatatelný svět ve spánku i v bdění.
//Když hledíme k horám, můžeme bezprostředně vnímat matematicky přesnou krásu, a to v rozměrech z hlediska vesmíru bezvýznamných, avšak umožňujících přímo zakusit každý poznatelný prvek mohutnosti a zároveň si uvědomit, že naše fyzická schránka je nekonečně malá.
//Lidský život není plocha, nýbrž jednoduchá čára, a když zvolíme jednu věc, předejdeme všem dalším možnostem, tj. zásahu z vnějšího světa.
//Víra v milost boží naznačuje malou schopnost pochopit souvislosti věcí a také nedostatek odvahy čelit naprosto zjevné skutečnosti.
//Zdánlivá inteligence průměrných jedinců není ničím víc než projevem vůle, podobné neviditelným provázkům, na kterých člověk tančí jako loutka na scéně tohoto divadla světa. To vysvětluje, proč jsou lidé pořád vážní. Jejich vážnost překonávají pouze zvířata, jež se nikdy nesmějí. Naproti tomu génius představuje živého herce s nespoutaným intelektem, který sdílí jeviště s těmito loutkami, avšak na rozdíl od nich si plně uvědomuje, co se s ním odehrává… a proto se do určité míry cítí svobodně a netrápí se klamnými iluzemi.
//Lidé s geniálním nadáním a intelektem a všichni ti, u kterých kvality duševní a teoretické převažují nad kvalitami mravními a praktickými, zkrátka lidé, kteří mají více rozumu než charakteru, v každodenních situacích často působí trapně až směšně… a stejně často jsou z mravního hlediska považováni za slabé a opovrženíhodné bytosti; a člověk je může pokládat téměř za špatné.
//Neosobní Bůh je pojem beze smyslu, který vynalezli profesoři filozofie, aby vyhověli bláznům a drožkářům… Učinil jsem veliký objev, neboť mohu ukázat, že v jádru všech věcí nalezneme jednu identickou sílu, pořád stejně mocnou a provždy neměnnou, jež dřímá v rostlinách a probouzí se ve zvířatech, nicméně k vědomí přichází pouze v člověku – tou silou je vůle.
//Člověk je tvor, který nedokáže odolat, když může hloubat o největších mystériích života.
//V rámci druhu je smrt jedné lidské bytosti tím, čím je pro člověka spánek.
//To, co obvykle považujeme za reálný svět, není nic jiného než tíživý a zmatený sen.
-red-
Diskuze k tomuto článku