V těchto dnech představuje Bank Austria Kunstforum Wien velkou retrospektivu díla Paula Gauguina – první v Rakousku od roku 1960. Provází ji zájem publika, ale zbytečně poutá i pozornost některých „aktivistických“ skupin. Nechybí společenská témata jako sexismus či postkolonialistická otázka. Naštěstí zde nakonec převažuje samotná tvorba jako odraz doby i její mimořádně originální, inovativní a inspirativní pojetí. Výstava sleduje Gauguina od jeho počátků jako postimpresionisty až po malířovu průkopnickou roli jako jednoho z otců modernismu a zahrnuje všechny aspekty jeho tvorby: malířství, grafiky a sochařství.
Paul Gauguin, Interieur mit Aline, 1881, Öl auf Leinwand, 75,7 x 86,9 cm, Sheffield Museums Trust, Dauerleihgabe aus Privatbesitz © Sheffield Museums Trust/Foto: Rheinisches Bildarchiv, Marc Weber
Pořadatel výstavy připomíná: Gauguin, který vyrostl v Paříži v 70. letech 19. století jako úspěšný bankéř, se rozhodl pro výtvarné umění až v pozdním věku. Jeho první společné výstavy s impresionisty odstartovaly kariéru plnou překážek a odmítnutí. Jeho umělecké záměry, zaměřené na zpochybňování tradice a zastaralých diváckých návyků, směřovaly k vývoji nového formálního jazyka, který vydláždil cestu modernismu – abstrakci, fauvismu a expresionismu.
A tak se začala redukovat kompozice na plošnější pojetí, nastalo přehodnocování barev z hlediska formy i obsahu a soustředění obrazového jazyka na to podstatné. Gauguin vyvinul obrazový koncept, který také přispěl k definici obrazu trvající až do 20. století – a v mnoha ohledech inspiroval umělce nejen jeho generace.
Paul Gauguin, Gefäß mit bretonischem Mädchen, Schaf und Gänsen, 1886–87, Steingut, 13,5 x 18 x 9 cm, Ny Carlsberg Glyptotek, Kopenhagen © Ole Haupt
Gauguin byl úzce spojen s touhou po novém a vzdáleném, a to jak ve svém vizuálním jazyce, tak ve svém způsobu života… i z těchto důvodů byl po celý život spíše nepřátelský a obecně nepochopený. Dnes v rámci postkolonialistického diskurzu a debat o sexismu a zneužívání zkoumáme postavu a postoj umělce, jejíž formálně estetická, nová a vzrušující tvorba nás nepřestává inspirovat.
Výstava: Gauguin neočekávaný představuje více než 80 děl zapůjčených z významných mezinárodních muzeí a významných soukromých sbírek. Bank Austria Kunstforum Wien, do 19.01.2025
-red-
foto: Bank Austria Kunstforum Wien
Paul Gauguin, Auti Te Pape – Spiel im Süßwasser, 1893-94 Suite Noa Noa, Holzschnitt in Schwarz, Orangebraun und Gelb auf Simili Japanpapier
P. S. Gauguinovo vyznání je patrné v jeho posledním posledním dopise psaném roku 1903 do Evropy mnohé z toho tušil:“V umění jsme právě prošli kvůli fyzice, chemii a přírodním vědám dlouhým obdobím úchylek. Umělci ztratili veškeré své divošství, všechny své instinkty, člověk může říci svou představivost, a proto se vydávali po kterékoli stezce, jen aby našli tvořivé prvky, protože neměli sílu, aby je nalezli v sobě; výsledkem bylo, že jednali jen jako nedisciplinovaný dav, a když byli sami, měli strach, cítili se ztraceni.
Proto nelze samotu doporučovat každému, neboť člověk musí být silný, aby ji unesl a dokázal jednat sám. Vše, čemu jsem se naučil od jiných, mi jen stálo v cestě. Mohu tak říci: nikdo mě nic nenaučil. Na druhé straně je pravda, že toho znám tak málo! Ale dávám přednost tomu málu, které je mým vlastním výtvorem. A kdoví, zda se toto málo, až bude dáno k dispozici ostatním, nestane něčím velkým…?”
Paul Gauguin, Tahitianerinnen beim Baden, 1892, Öl auf Papier, auf Leinwand aufgezogen, 109,9 x 89,5 cm © bpk | The Metropolitan Museum of Art, New York, Robert Lehman Collection, 1975
A závěrem Paul Gauguin píše: “Jest pravda, že naopak utrpení vybrousí vašeho génia. A přece ho není třeba mnoho: je-li ho mnoho, zabije vás. S trochou pýchy jsem posléze měl hodně energie a chtěl jsem, abych chtěl. Což jest pýcha chybou a jest třeba jí rozvíjeti? Myslím, že ano. To jest ještě nejlepší věc pro boj s lidskou bestií, která jest v nás.”
Paul Gauguin, Der Samen der Areoi, 1892, Öl auf Jute, 92,1 x 72,1 cm, The Museum of Modern Art, New York, The William S. Paley Collection, 1990, © The Museum of Modern Art, New York/Scala, Florenz
-rd-
Diskuze k tomuto článku