Prvního uznání se dostalo americké malířce za cenu jistého nepochopení. Její rozměrné obrazy květů začaly mít úspěch koncem 20. let 20. století, zvláště série s lilií vzbuzovala pozornost diváků i movitějších sběratelů. Erotický podtext, kterému se autorka bránila, nastavil na veřejnosti její slavný manžel – vlivný fotograf o 24 let starší Alfred Stieglitz. Ve své galerii totiž vystavil květinové obrazy společně se svými snímky malířčiných smyslných aktů, což podnítilo asociace, kterých se už nebylo možné dále zbavit. Nic nepomohlo, že Giorgia O´Keeffe (1887 – 1986) tvrdila, že její detailní pohledy na květy jsou v podstatě abstrakcemi vycházejícími z rostlinných motivů.
Stieglitz a jeho okruh patřil k tradici, která používala témata sexuality ve svém umění jako přihlášení se k avantgardě. Stieglitz přečetl prakticky všechny Freudovy knihy, stejně jako šestisvazkové Studie psychologie sexu Havelocka Ellise, které tvrdí, že umění je poháněno sexuální energií. Pro Stieglitze byl tedy sex osvobozujícím zdrojem tvořivosti a O’Keeffe mohla nebo nemusela myslet na Freuda, když malovala své květiny… sama to však popírá.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku