Byla výjimečnou ženou a malířkou – také její životní příběh je neobvyklý… Dodnes Giorgia O´Keeffe poutá pozornost tvorbou, kterou zde zanechala, ale i svou stále působivou osobností. Vždyť vedle přehlídek obrazů se diváci mohli setkat například i s výstavou jejího stylového oblečení. Brooklyn Museum v New Yorku připravilo roku 2017 expozici v tomto duchu. Pod názvem – Giorgia O´Keeffe: Living Modern představilo tuto umělkyni také jako moderní osobnost, která uměla malovat, zajímavě se oblékat, zplna žít i přirozeně pózovat před objektivy. O´Keeffe se stala jednou z prvních postav umění 20. století, kterou vnímáme jako vrstevnatý a přitom celistvý fenomén.
Nikdy ve své tvorbě nenamalovala obraz s lidskou postavou. Giorgia O´Keeffe sama však do povědomí vstoupila nejprve jako fotografická modelka řady newyorských modernistů. Ztělesňovala oduševnělou i zranitelnou ženu melancholickou a tajuplnou, ale i malířku, která již v roce 1915 vytvářela abstraktní kompozice. Vyučovala, hledala příležitostnou obživu a ve svém čase rozvíjela intuitivní kombinace organických a geometrických forem. Prozatím to byly malé akvarely a uhlové kresby. Zlom v jejím životě nastal po seznámení se slavným galeristou a fotografem Alfredem Stieglitzem. Časem se stala známá a slavná i pro svou tvorbu. Dnes je tato malířka ikonou amerického umění. V roce 2014 byl její metrový obraz Jimson Weed / White Flower No. 1 z roku 1932 vydražen v Soteby´s za 44 miliónu dolarů, tedy téměř za miliardu korun.
Giorgia O´Keeffe (1887 – 1986) se s Alfredem Stieglitzem (1864 – 1946) setkala poprvé v roce 1908 v jeho legendární newyorské Gallery 291 na výstavě kreseb Augusta Rodina. Jejich bližší vztah však začal až roku 1917. Na počátku se odehrála poměrně dramatická událost: O´Keeffe zapůjčila ke shlédnutí své intimně laděné práce přítelkyni Anitě Politzer – a ta je přes výslovný malířčin zákaz ukázala Stieglitzovi, který je bez souhlasu vystavil. Rozladěná mladá umělkyně se rozhodla galeristu navštívit a rázně konfrontovat. Nakonec však souhlasila s pokračováním výstavy, která ale byla poslední akcí v Gallery 291. Přes finanční těžkosti však Stieglitzův význam a vliv na americkou uměleckou scénu i nadále pokračoval.
Steglitz svou novou lásku obdivoval a podporoval a také během let 1917 – 1937 často fotografoval včetně aktů, které vzbuzovaly značné pozdvižení. Stieglitz se rozvedl s první ženou, začal žít s nadějnou malířkou a naléhal na sňatek. O´Keeffe svolila až roku 1924. Jí bylo 37 a jemu 60 roků. Po svatbě začala malovat své slavné obrovské květy a stala se za oceánem jednou z významných průkopnic modernismu.
Dalším obohacením v malířčině tvorbě se stalo okouzlení krajinou v Novém Mexiku, kam začala jezdit v roce 1929. Pobyty v otevřeném prostoru znamenaly osvobození ze stísněného prostoru rušného velkoměsta i netradičního vztahu. Osamostatněná O´Keeffe nalezla své skutečné místo a sama sebe. Koupila si starou fordku; její jízdy po prašných cestách byly prý velmi riskantní a nebezpečné. Za novými náměty vyrážela v upraveném autě ze skromné usedlosti Ghost Ranch, kterou si nakonec v roce 1940 zakoupila. Intenzívně malovala a sbírala vybělené zvířecí lebky a kosti, které se začaly objevovat na jejích obrazech i stěnách svérázného příbytku osamoceného daleko od kulturního dění. Zde jí také časem zastihl urgentní telefonát o Stieglitzově vážném zdravotním stavu, který utrpěl mozkovou mrtvici. Rychle tedy odletěla do New Yorku, aby mu byla po jeho boku. Zemřel 13. července 1946. Jeho popel malířka pohřbila pod vysokou borovicí na břehu Lake George. O´Keeffe uspořádala jeho pozůstalost a mnohé z jeho sbírky odkázala významným muzeím a galeriím. Pak se vrátila do svého oblíbeného Nového Mexika. V těchto odlehlých končinách si pořídila nové stálé zázemí – dům v Abiquiu.
O´Keeffe hledala samotu a ztišenou harmonii. Za sebou měla nelehké životní situace i duševní otřesy. V malbě opustila počáteční abstrakci. Nyní se čím dále více přikláněla k jakémusi magickému realismu spjatému s přírodou; stala se pozorovatelkou a pověstnou perfekcionalistkou. To se jí však v minulosti stalo osudným. V roce 1932 utrpěla nervový záchvat a musela na delší dobu přestat s malováním. Byla jí diagnostikována silná psychoneuróza – musela podstoupit hospitalizaci. Jedním z důvodů jejích psychických obtíží se stala zakázka na nástěnnou malbu nové budovy Radio City Music. Stieglitz s přijetím zakázky své ženy nesouhlasil, neboť odmítal jakoukoliv komercionalizaci umění. Znejistělá malířka a technické problémy nakonec způsobily, že se projekt musel zastavit.
Přesto jméno O´Keeffe mělo stále zvučnější renomé. V roce 1934 Muzeum moderního umění v New Yorku zakoupilo její první obraz. A v roce 1939 jí New York´s Fair Tomorrow Committee vybral jako jednu z 12 nejvýznamnějších žen za posledních 50 let. O´Keeffe se však stále více stranila rušných metropolí, i když zde měla výstavy. Na jaře 1946 jí Muzeum moderního umění v New Yorku uspořádalo retrospektivu. Stala se tak první ženou, které se dostalo této pocty. To už žila nastálo v Abiquii, malovala barevné kontrasty vyprahlých krajin, prozářenou oblohu, zvířecí lebky i tiché kouty. Po třech letech renovace se malířčin dům stal její další inspirací. Vznikla celá série obrazů patia a vnitřního dvora. Byla zde šťastná.
Od roku 1952 začala umělkyni zastupovat newyorská Downtown Gallery. Mohla se tak klidněji věnovat tvorbě i cestování. Navštívila Mexiko, kde se setkala s Diegem Riverou a Fridou Kahlo, vyhledávala archeologické památky mezoamerické civilizace. Do Evropy se podívala poprvé v roce 1953. K jejím pravidelným aktivitám patřilo sjíždění řeky Colorado na voru.
Ani v následných letech neustaly její velké výstavy v různých významných institucích, včetně Whitney musea (1970) nebo Metropolitního musea umění v New Yorku (1978). Zde byly po delší době také představeny její fotografie v minulosti pořízené Alfredem Stieglitzem.
Na počátku sedmdesátých let se malířce začal zhoršovat zrak, a tak se začala věnovat keramice, ke které jí přivedl hrnčíř a přítel Juan Hamilton. S ním také začala ještě intenzívněji cestovat po světě. Ještě ve svých 95 letech navštívili Kostariku. V roce 1984 se ale ze zdravotních důvodů odstěhovala ze svého ranče a žila v Santa Fe u Hamiltona a jeho rodiny. Zde také 6. března 1986 zemřela. Popel byl rozprášen na hoře Pedernal poblíž jejího domu. Připravované výstavy, pořádané k uctění 100. výročí jejího narození v Gallery of Art ve Washingtonu, se již nedožila. Její dílo ale přetrvává. V roce 1989 vznikla Giorgia O´Keeffe Foundation, která spravuje zanechaný odkaz stejně jako malířčino muzeum v Santa Fe představující největší kolekci obrazů této mimořádné autorky.
P. S. Alfred Stieglitz byl pro Giorgii O´Keeffe zásadním mužem jejího života i umění. Objevil jí, prosazoval, podporoval, stal se jejím mentorem, ale i důvodem psychických výkyvů. Po letech soužití nakonec zvolila odjez a samotu namísto tradiční rodiny. (Stieglitz odmítal mít děti, byl poněkud autoritářský a sebestředný). Jejich láska byla hluboká i dramatická, ale trvalá. V letech 1915 – 1946 si pravidelně psali dopisy – někdy až tři denně. Jejich korespondence čítá 25 000 stran. Milovali se a obdivovali, i když časem žili odděleně.
Filmový dokument o Giorgii O´Keeffe můžete shlédnout ZDE.
Radan Wagner
foto: Giorgia O´Keeffe Museum a archiv
Diskuze k tomuto článku