Jak žít v naději v temných časech… tak zní podtitul knihy velmi potřebné a inspirativní, v některých případech možná až léčivé, neboť dodávající vědomí tolik vítané spřízněnosti. Právě tedy objevující se publikace kanadského Michaela Ignatieffa se na pomyslné historické mapě různých osobností noří do příběhů pojednávajících o citlivých, krajních a nelehkých situacích.
Autorův výběr zahrnuje starozákonního Jóba (jakýsi archetyp této tematiky), Gustava Mahlera, Annu Achmatovovou, Václava Havla a dalších. Kniha jde tedy napříč vrstevnicemi dlouhého, ale nám čímsi blízkého času, leduje lidské osudy i silná umělecká díla… Ukazuje na osobních konkrétních případech také obecné roviny a nadčasové „návody“ na důstojné i kreativní přežití. Kniha ukazuje jak čelit osobním zkouškám a ranám osudu. A tak se dočítáme ve skvěle psaném a inteligentním textu „nevěřícího autora“ rovněž o náboženské tradici útěchy, o novodobé třeba existenciální atmosféře „bez boha“ – také však o přesahujících tvůrčích výkonech, které pomáhaly svým tvůrcům i okolním příjemcům.
„Základním prvkem útěchy je naděje: víra, že se můžeme vzpamatovávat ze ztráty, prohry a zklamání a že čas, který nám zbývá, byť je krátký, nám nabízí možnost začít znovu. Znovu možná selhat, ale jak říkal Beckett, selhat lépe. Právě proto naděje nám umožňuje, abychom i tváří v tvář neštěstí zůstali nezlomeni.“ To jsou slova z Igmatieffovy knihy, která není rozhodně tolik dnes módním plochým produktem „o rozvoji duchovního života.“
V jednotlivých kapitolách se dané téma rozprostírá do historické šíře – sledujeme počátky starozákonního Bohem zkoušeného Jóba, stoika Marca Aurelia, římského Boethia, slavného básníka Danta, existenciálního spisovatele – filozofa Alberta Camuse nebo zmíněného českého prezidenta a mnohých dalších podnětných osobností (31. ledna byl autor této knihy hostem zajímavého diskusního večera v Knihovně Václava Havla). Jak zase jiné kapitoly knižní novinky přibližují, útěchu však můžeme dostat v samotných nadčasových uměleckých dílech. Příkladem toho je Dantova Božská komedie, El Grecův Pohřeb hraběte Orgaze, Rembrandtova malba nebo symfonie Gustava Mahlera – tedy autorů, kteří sváděli těžký boj se svým osudem.
Kniha sleduje různé cesty nikoliv k dlouhodobému směřování k harmonii, ale konkrétní události, kterým museli jednotliví protagonisté knihy čelit, respektive s nimiž se museli vypořádat. Jejich volba se lišila (podobně jako životní nastavení, zkušenosti, vzdělání apod.), stejně tak řešili své situace v různé době byla i různá očekávání od případné „útěchy“. V každém případě „ztráty a porážky nás nutí čelit vlastním omezením“, jak píše Michael Ignatieff – kanadský spisovatel, akademik a bývalý politik.
Jak se utěšujeme v době nevíry? Co je útěchou, kterou zpravidla – napříč časovému plynutí – tolik potřebujeme v extrémních situacích. Je na koho se obrátit a získat naději, pocit spříznění (osudem, zkušeností, blízkostí)? Kde hledat naději a odolnost v momentech úzkosti v tolik rozkolísaném 21. století?
„Když hledáme útěchu, hledáme víc než jen způsob, jak se cítit lépe. Vážné ztráty nás nutí přemýšlet o širším smyslu naší existence: o tom, že čas nezadržitelně plyne jedním směrem, a že i když můžeme stále doufat v budoucnost, nemůžeme se jen tak odpoutat od minulosti… mít útěchu znamená smířit se s řádem světa, aniž bychom se zřekli svých nadějí na spravedlnost,“ uvádí Ignatieff a dodává: „…tváří v tvář našim neúspěchům nelze najít pravou útěchu v iluzích… a proto se musíme snažit, jak říklal Václav Havel ´žít v pravdě… Ty hlasy z minulosti dodnes slyšíme díky řetězci smyslu, který se utvářel po tisíciletí… být srovnaný se životem nám dává… nám umožňuje uchovat si naději na to, co by nám mohla přinést budoucnost,“ to jsou myšlenky, které se linou pozoruhodnou knihou.
„Naděje prostě není optimismus. Není to
přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota,
že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to
dopadne.“
Tato slova Václava Havla, která v knize rovněž zazní, jsou pravdivá, nadějná i útěšná. A tom je i tato nová publikace, která vychází v překladu Jaroslava Hronka v nakladatelství Vyšehrad.
P.S. Michal Ignatieff (1947) je kanadský spisovatel, akademik a bývalý politik, který byl v letech 2008 až 2011 předsedou Liberální strany Kanady a lídrem oficiální opozice. Jakožto uznávaný historik zastával vysoké akademické funkce na univerzitách v Cambridge, Oxfordu, Harvardu a Torontu. Naposledy byl rektorem a prezidentem Středoevropské univerzity. Je autorem knihy o Isaiahu Berlinovi a mnoha dalších oceňovaných titulů, včetně knihy Scar Tissue, která se dostala do finále Bookerovy ceny. Pravidelně píše pro New York Times, New York Review of Books a London Review of Books.
Anotace: Jak se utěšujeme v době nevíry? V řadě úvah o spisovatelích, umělcích, hudebnících a jejich dílech – od knihy Jób a Žalmů po Gustava Mahlera, Alberta Camuse, Prima Leviho a Václava Havla – ukazuje uznávaný spisovatel a historik Michael Ignatieff, jak se muži a ženy v extrémních situacích napříč časem obraceli jeden k druhému, aby získali naději a odolnost. Kniha O útěše obnovuje okamžiky, kdy velké osobnosti našly odvahu postavit se svému osudu a odhodlání pokračovat beze strachu. Jejich příběhy přenáší do současnosti s přesvědčením, že tyto tradice útěchy můžeme oživit, když čelíme úzkosti a nejistotě našeho rozkolísaného jednadvacátého století.
Kniha: O útěše / Jak žít s nadějí v temných časech, Michal Ignatieff, Kalich, 2023
-rw-
foto: Knihovna Václava Havla / Fb (titulní foto: Tereza Matějčková a Michael Ignatieff diskutují nejen na téma nejnovější knihy), Ondřej Němec
Diskuze k tomuto článku