Dante Alighieri (1265 – 1321) napsal Božskou komedii (1307 – 20) díky setkání s krásnou Beatricí, která mu ztělesňovala mnohem více, než jen ženský ideál…
V Dantově Božské komedii – legendárním spise – je řada do té doby spíše jen roztroušených prvků, které se zde spojily do nebývale kompaktního celku. Ten však ve výsledku není neprostupný, ale naopak nabízí řadu zákoutí, rovin i vrcholů. „Jsem čtverhran, stojím, ač vržen jakkoli,“ konstatuje nakonec hrdě básník po nelehké pouti. Napovídá nám tím, že jeho dílo je vrstevnatým hlavolamem halícím se v poetickém hávu. Nalézáme zde stopy konkrétní doby na rozhraní věků, nepokryté vědomí i nový důraz na svědomí, postavy dávné – antické i tehdy současné – pozdně gotické, pomalu již renesanční.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku