Jan Urant: květy, barvy, příběhy... / Bold Gallery

V těchto dnech představuje pražská Bold Gallery výstavu Jana Uranta pod názvem Blossom , který „představuje v českém prostředí zajímavý fenomén – umělce, jemuž se daří etablovat na britské výtvarné scéně a který novátorsky přistupuje k tradičnímu médiu malby,“ poznamenává kurátor výstavy Adam Hnojil:

Jan Urant (narozen roku 1984) žije a tvoří v britském hrabství Wiltshire a v Praze. Jako absolventovi London College of Communication a Chelsea College of Arts je mu blízká anglosaská malířská tradice charakteristická svým konzistentně inovativním vztahem ke kolorismu. Autorovu tvorbu lze nejlépe pochopit, pokud si přiblížíme jeho specifický přístup k barvě, námětu, fotografii a názvu, jež vymezují základní hranice autorova výtvarného světa.

Barva: Jana Uranta fascinují možnosti malby coby klasické techniky, jejíž meze se snaží posouvat četnými experimenty. Často analyzuje například pojidla a suché nebo luminiscenční pigmenty. Podobně v obrazech pracuje se simultánním kontrastem a dalšími optickými jevy, které spojují umění s vědou. Zajímají ho také psychofyzické vlastnosti barvy. Urantova velká plátna tak můžeme chápat jako neméně rozměrnou laboratoř.

Námět: Témata autor čerpá z vlastních zážitků, které transformuje do příběhů, jejichž vizuální informace není nikdy zatížena negativním vyzněním. Běžně vkládá několik prožitých událostí do jedné kompozice a velmi rád dává ustáleným významům a metaforám nový smysl.

Fotografie: Pro Urantovu tvorbu je zásadní využití jak historické, tak vlastní autorské fotografie, jež však není pouhou náhražkou modelu. Má pro něj hodnotu historické sondy a připomínky. Zajímá ho především děj před a po nasnímání, který statická fotografie přirozeně nedokáže zachytit, což mu umožňuje vše nově interpretovat. Inspirují ho možnosti a zároveň nedokonalost tohoto média.

Název: Důležité jsou pro autora názvy a jejich sdělení, jež mají na první pohled jednoduché vysvětlení. Divák nicméně záhy zjistí nesoulad mezi zobrazeným a pojmenováním, které má záměrně až hravé vyznění. Malby tak lze komentovat různým způsobem a pozorovatel může vnímat další roviny i v případě, kdy nezná samotný příběh.

Pochopení těchto komponent umožňuje lépe porozumět subtilní logice tvorby Jana Uranta, který představuje v českém prostředí zajímavý fenomén – umělce, jemuž se daří etablovat na britské výtvarné scéně a který novátorsky přistupuje k tradičnímu médiu malby. Neztrácí přitom na srozumitelnosti a nevyužívá provokativních přístupů, jimiž se výtvarníci obvykle pokouší prvoplánově zaujmout.

Adam Hnojil

Blossom – alchymistické albedo

Vnímání barev bývalo základní součástí lidského života. Tato archetypální stopa je dodnes zřejmá v tom, že podle barev si uspořádáváme svou realitu. Novorozenci nejprve vidí kontrasty mezi černou a bílou, a teprve pak jsou schopni rozlišit tvar. Z této duality vychází třetí barva, červená – první primární barva, kterou kojenci umějí rozpoznat. Vnímat ji začínají během prvních týdnů života, což naznačuje, že v lidském vnímání a učení dochází k jednomu z prvních spojení se světem právě prostřednictvím vidění barev: černé, bílé a červené.

Středověcí alchymisté toto základní uspořádání i jeho význam znali. Celý život zasvětili Velkému dílu, Opus magnum, jež se soustředilo na transformační proces přeměny prvotních látek, prima materia, a jehož záměrem a účelem bylo vykoupení Ducha uvězněného ve hmotě. Mytickým cílem Díla byl takzvaný lapis philosophorum, kámen mudrců, nejvyšší alchymistické zlato. Podíváme-li se na alchymistické texty, vidíme, že jazyk používaný k popisu Velkého díla sestával z metafor souvisejících se symboly a barvami. Barva se používala s přesností a přiřazovala ke konkrétní fázi díla, a často přitom odhalovala tajemství připisované božské jiskře, jež proniká do hmotného světa a vytváří vědomí.

Mnohovrstevnatý význam alchymistického díla obvykle tvořily čtyři barevné fáze (často spojované se sedmi alchymistickými procesy):

1. nigredo (neboli „černání“ představující zahnívání, rozklad a tepelné zpracování/čištění „olova“ do jednotné černé hmoty, které symbolizuje smrt starých způsobů bytí),

2. albedo (neboli „bělení“ představující očištění černé hmoty nigredo, které symbolizuje proces znovuzrození a vědomí Duše),

3. citrinitas (neboli „žloutnutí“ – fáze, která má nejblíže dokonalosti a symbolizuje rozvoj vědomí Ducha),

4. rubedo (neboli „červenání/rudnutí“ – dokončení vzniku kamene mudrců, lapis philosophorum, které symbolizuje dosažení duchovního osvobození).

Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung, kterého dílo středověkých alchymistů fascinovalo a který pečlivě studoval jejich texty, vyslovil domněnku, že alchymistická barevná symbolika odpovídá stadiím psychologického zrání. Všiml si, že čtyři alchymistické fáze prošly v západním Psýché proměnou, jež kolektivní psychiku zásadním způsobem restrukturalizovala. V knize Psychologie und Alchemie (Psychologie a alchymie) píše:

„Rozlišují se čtyři fáze, charakterizované původními barvami, které uvádí Hérakleitos: melanóza (černání), leukóza (bělení), xantóza (žloutnutí) a ióza (červenání). Tomuto rozdělení procesu na čtyři se ve filozofii říkalo čtvrcení. Později, asi v patnáctém či šestnáctém století, se barvy omezily na tři a xantóza, jinak nazývaná citrinitas, postupně upadla v zapomnění nebo se zmiňovala jen zřídka… Zatímco původní tetramerie přesně odpovídala čtveřici živlů, nyní se často zdůrazňovalo, že existují sice čtyři živly (země, voda, oheň a vzduch) a čtyři kvality (horkost, chlad, sucho a vlhko), ale pouze tři barvy: černá, bílá a červená.“

(C. G. Jung: Collected Works 12, odst. 333)

V jungiánském pojetí lze tyto tři fáze považovat za symbolická vyjádření stadií individuace – procesu stávání se úplným, jímž směřujeme k integraci protikladů, jejich transcendenci a růstu vědomí. Janův „Květ“ jako symbol a vyjádření jeho tvůrčího procesu evokuje počátek alchymistického albeda v jeho transformační umělecké tvorbě a snad i v jeho osobním životě. V alchymistickém jazyce se říkalo, že albedo je výsledkem omývání (baptisma) produktů nigreda. Z psychologického hlediska představuje stadium integrace stínů, jež dává prostor novému tvůrčímu procesu. V některých tradicích nigredo představuje smrt prima materia, kterou lze v jungovském pojetí chápat jako odumírání starých návyků, postojů a vzorců. Albedo je reflexivní stav vědomí. Při této fázi bělení vidíme všechno za svitu měsíce. Jung albedo přirovnával k rozbřesku a přípravě na další a poslední fázi, úsvit. Spojení se slunečním principem je tedy nezbytnou další fází a něčím, co „Květ“ nevyhnutelně potřebuje a na čem závisí, aby se mohl proměnit v konečný a výživný plod, který cyklus uzavírá.

Patrycja Jackson, psycholožka a jungiánská psychoterapeutka, přeložila Sylva Ficová

Výstava: Jan Urant, Blossom v Bold Gallery potrvá do 25. února 2023

foto: archiv

Jan Urant: květy, barvy, příběhy… / Bold Gallery

Jan Stolín: Kresby jako úvahy nad jsoucím a pomíjivým

Zbyněk Sedlecký: Inscenace v Telegraph Gallery

Relevantní články

Nekonečný obraz koloristy Otakara Slavíka

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?