Čtěte také

Sex, magie a osvobození v moderním esoterismu…

Před 3 týdny

Avantgardisté – Ruská revoluce v umění 1917 – 1935

Před 2 měsíce

Zpravidla jsme přesvědčeni, že celkem známe vlastní historii i kulturní přesahy tak, jak je vnímají i v zahraničí. Ale zpětné vazby se nám odsud příliš nedostává, snad jen ve vypjatých politických okamžicích, pro média tak atraktivních. O to více bychom měli zpozornět, když se objeví nezaujatý autor a nahlíží naší minulost s potřebným a vítaným odstupem. Takovým, a spíše výjimečným, případem je u nás v roce 2015 vydaná kniha Thomase Orta, profesora historie na Queens College respektive City University of New York, kde vede dějiny středoevropské kultury. Kniha je nazvaná Umění a život v modernistické Praze s podtitulem: Karel Čapek a jeho generace, 1911 – 1938. Nejedná se zde ani tak o zásadní faktografický přínos, jako spíše o způsob podání i akcentaci jindy spíše zasutých informací a zvláště pak o celistvější pohled, tolik potřebný kontext.

Kniha byla příznivě přijata zahraničními slavisty a následně i širší veřejností (zvláště díky pochvalné recenzi v Times Literary Supplement, snad nejvlivnějšímu anglofilnímu literárnímu časopisu dneška). Text je totiž názorným příkladem současného zdravého trendu, kdy se pojí náležitá odbornost, trpělivá poučenost a čtivost bez přebytečných a spíše lokálních maličkostí. V žádném případě se tedy nejedná o povrchní pojetí, které by se ohánělo obvyklými pražskými atrakcemi Franzem Kafkou, Golemem apod. Však i z poznámkového aparátu lze usoudit na seriózní a dlouhodobě připravovanou studii srozumitelnou však i pro zahraniční čtenáře, kterým byla původně určena. Její přínos je ale zjevný i pro zdejší kulturní scénu a to svou mírou a povahou záběru. Na domácím knižním trhu se totiž většinou setkáváme na jedné straně buď s ryze odbornými statěmi a na straně druhé s planě beletristickým „čtivem“. Mezi tyto extrémní póly se z českých autorů málokdo pouští, snad z jejich obavy (a také nakladatelů) o nejasné zaměření na určitou cílovou skupinu.