Galerie Rudolfinum nabízí výstavu Kateřina Vincourová Skin Care. Rozsáhlá sólo prezentace významné české umělkyně je průřezem její tvorby od přelomu tisíciletí po nová díla vytvořená jako site-specific přímo pro prostory galerie. „Otevíráme první z mnoha samostatných výstav, které, jak doufám, budou v Galerii Rudolfinum věnovány českým umělkyním. Nesmírně nás těší, že můžeme poskytnout prostor pro tvorbu Kateřiny Vincourové, která si na české umělecké scéně vydobyla jedinečné místo a tvoří na neustávající vysoké úrovni už více než třicet let,“ zdůrazňuje ředitelka Galerie Rudolfinum Julia Bailey.

„Stavím ,klece‘ a snažím se v nich zachytit ozvěny svých myšlenek,“ říká o své tvorbě Kateřina Vincourová. „V názvu výstavy Skin Care vidím reklamní slogan použitý skoro na každém kosmetickém produktu. Název se tak pro mě pojí s tématy obsaženými v mé dřívější práci: konzumem, nadprodukcí a klamavými reklamními strategiemi. Zároveň obsahuje slova ,kůže‘ a ,péče‘, která se velmi úzce pojí s mou současnou tvorbou. A péče a pečovatelství zase přímo odrážejí mou životní zkušenost. Snad je v tom i trocha nadsázky a humoru,“ objasňuje vystavující umělkyně.

REKLAMA

Samotný název výstavy – Skin Care – naznačuje blízkost těla, péči, křehkost i zranitelnost: tedy témata, která se v tvorbě Kateřiny Vincourové objevují opakovaně. Název výstavy je záměrně dvojsmyslný a evokuje povrch i hloubku, exponování i ochranu. Oba prvky – kůže i péče – se v autorčině tvorbě objevují a navzájem prolínají jak ve starších, tak i ve zcela nových pracích, které pro tuto výstavu vznikly.

Ve výstavě se setkáváme s prvky vyprázdněnosti a deformace typickými pro tvorbu Kateřiny Vincourové. „Možná je pro mě ohryzek přitažlivější než samo jablko. Všichni máme představu, jak to jablko bylo dokonalé, kulaté, lesklé a barevné, ale na ohryzku vidíme otisky zubů a cítíme proces a zkušenost, která je nám vlastní,“ vysvětluje Vincourová, jak tyto prvky ovlivňují její vnímání okolního světa. Často také pracuje s torzem jako symbolem fragmentace. „Torzo čehokoliv je pro mě zdrojem imaginace vnitřní síly a poselství. Mnohem více, než kdyby to byl dokonalý ucelený obraz. Je to jako letmý pohled či dotek. Torzo je větev v zimě, o které víš, jak moc je plná života,“ říká umělkyně a upřesňuje, jak tento motiv souvisí s jejím pohledem na současnou společnost: „V tělesném doteku je něha, láska, zrození, jistota i smutek z odcházení. Fragmenty těla mají humánní poselství, sakrálního ducha i jistou dávku grotesknosti. Cítím potřebu nechat tyto jemnosti promlouvat,“ uzavírá Kateřina Vincourová.

Čtěte také

Bromová, Othová a Vincourová / společně v GASKu

Před 7 měsíců

Svoji prezentaci umělkyně společně s kurátorkou Denisou Kujelovou koncipovala tak, že jí lze procházet oběma směry. Návštěvníci se v sálech mimo jiné setkají s novými verzemi ikonických děl Vincourové jako například Molekuly (2006/2025), které tvoří celek s nejnovějšími díly, jakým je kupříkladu Ticho (2025), vytvořenými v letošního roce jako site-specific pro Galerii Rudolfinum.

„Prostředí výstavy v Galerii Rudolfinum Kateřina Vincourová koncipuje jako krajinu, kterou pojímá formou cesty, přičemž se v průběhu jednotlivých prostor fluidně proměňuje. Do svých prostorových kreseb a instalací integruje vše, co ji zajímá, včetně prostoru, ve kterém vystavuje. V její práci se kontinuálně odráží povaha utopických a dystopických světů fungující jako kritický komentář soudobé společnosti. V nich pak zkoumá možnosti a vlastnosti těchto stálých a nestálých míst a skrze sdílení mapy svých příběhů a myšlenek umožňuje kolektivní prožitek a zvědomění. Pro umělkyni je tak v tomto konkrétním případě důležité řazení jednotlivých sálů v kruhu a jejich prostupnost oběma směry, kdy začátek je zároveň koncem a naopak. Prezentuje tak cyklickou podstatu všech věcí, nekonečný návrat od konce k začátku, destrukci a znovuzrození,“ vysvětluje kurátorka výstavy Denisa Kujelová.

Skin Care nevyjadřuje jen vztah člověka k vlastnímu tělu, ale také k prostředí, které ho obklopuje. V rozšířeném smyslu výstava vybízí k zastavení a zamyšlení nad tím, co všechno znamená péče o naši hranici s okolním světem – tedy pečovat nejen o sebe, ale i o druhé a svět, ve kterém žijeme.

Vystavující umělkyně Kateřina Vincourová (nar. 1968) studovala na moskevské Akademii výtvarných umění V. I. Surikova (1986–1988) a poté na Akademii výtvarných umění v Praze (1988–1994). Stipendijní pobyty absolvovala v berlínském DAAD a v Headlands Centre for Art v Kalifornii. V roce 1993 získala ocenění Alexander Dorner Prize v Hannoveru a v roce 1996 Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje především instalaci a objektu, do nichž často zapojuje atypické materiály a každodenní předměty. Spolu s proměnlivostí aspektů identity a vztahů zkoumá také možnosti prostoru a jeho nejednoznačnosti. Samostatně vystavovala například v American University Museum v Katzen Arts Center ve Washingtonu (2018), brněnské Fait Gallery (2016), varšavském Centre for Contemporary Art (2001), Météo Gallery v Paříži (1997) nebo Galerii Behémót v Praze (1992). Participovala na mnoha skupinových výstavách, jako například Bittersweet Transformation v Kunsthaus Graz (2016), Někdy v sukni v GHMP a Moravské galerii v Brně (2014), After the Wall v Moderna Museet ve Stockholmu (1999) či Home Sweet Home v hamburském Diechtorhallen (1997). Její práce jsou zastoupeny v mnoha státních, městských i privátních sbírkách. Více o umělkyni: https://katerina-vincourova.net/

Kurátorka Denisa Kujelová (nar. 1980) je kurátorka a teoretička umění. V letech 2011–2025 byla ředitelkou a šéfkurátorkou Fait Gallery, kde iniciovala rozsáhlé výstavní projekty jako například Registrace Stana Filka (2021–22), Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský – Práce na budoucnosti (2019), ČS KONCEPT 70. LET (2017) a sólo výstavy například Denisy Lehocké, Kateřiny Vincourové, Václava Stratila, Petra Veselého, Lenky Vítkové a dalších a kurátorsky připravila výstavy Druhá strana fotografie (2024), Jiří Hilmar – Anonymní forma čtverce (2023–24), Milan Maur – Nejisté sekvence děje (2022-23), Olga Karlíková – Nad ránem (2020), Karel Malich a utopické projekty (2019), Jan Merta – Návrat (2018), Markéta Othová – 1990–2018 (2018), Milan Grygar – Světlo, zvuk, pohyb (2017) a mnoho dalších. Je editorkou publikací ČS KONCEPT 70. LET, Karel Malich a utopické projekty či První kniha emblémů Lenky Vítkové. V současnosti se vedle sbírkotvorné a kurátorské praxe věnuje pedagogické činnosti na Semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde zároveň dokončuje doktorské studium. Kromě současného umění se dlouhodobě zaměřuje na tematiku konceptuálních tendencí 60. – 80. let 20. století a na problematiku reflexe tvorby umělkyň v dějinách umění.

Výstava: Kateřina Vincourová Skin Care 2. října 2025 – 4. ledna 2026 Kurátorka: Denisa Kujelová Vstupné dobrovolné

foto: Galerie Rudolfinum, Martin Polák (na titulu: Kateřina Vincourová, Skin Care, Molekuly (2006/2025), detail © Galerie Rudolfinum, foto Martin Polák