Na knižních pultech se objevila nová publikace o slavné, ale i stále tajemné malířce Toyen (1902 – 1980). Její tvorba a život stále přitahuje pozornost odborníků, milovníků umění i širší kulturní veřejnosti. Po mimořádně úspěšné knize Andrei Sedláčkové z roku 2023 nabízí autorka další fascinující vhled do světa mimořádné ženy, která se stala významnou postavou českého, francouzského a posléze i světového umění. „Toyen, léta erotická“ je titulem mimořádným, kvalitním a strhujícím. Andrea Sedláčková poskytla u příležitosti vydání knihy v nakladatelství Prostor rozhovor pro Art Revue, který zde přinášíme.
V těchto dnech se objevila na knižních pultech vaše nová publikace. Již grafická úprava napovídá, že se jedná o volné pokračování vaší obsáhlé a velmi úspěšné práce z roku 2023. Měla jste již tehdy v plánu sepsat další, či jinak nahlížené osudy této malířky?
Rozhodně ne, byla jsem ráda, že jsem měla tu poměrně náročnou práci za sebou. Na druhou stranu se mi po Toyen rychle začalo stýskat, takže když mi sběratel Pavel Kneppo ukázal ručně kolorovanou verzi pornografického románku Josefina Mutzenbachrová aneb Paměti vídeňské holky, jak je sama vypravuje, a zeptal se mě, zda by mě nebavilo napsat něco o erotické knižní tvorbě Toyen, začala jsem nad tím přemýšlet. Hned jsem si ale kladla otázku po formě – jak takové dílo pojmout, aby nebylo povrchní. Rozhodla jsem se zkoumat společenský kontext, v němž byly knihy publikovány: kdo je vydával a proč. To je, myslím, pro čtenáře docela objevné. Nebylo snadné najít všechny originální výtisky knih, na nichž Toyen pracovala. Některé ilustrace již byly v minulosti publikovány, nikoli však v kolorovaných verzích, které patří mezi naprosté sběratelské unikáty – často se zachovaly pouze v jednom výtisku. Posléze jsem se rozhodla zkoumat celou předválečnou erotickou tvorbu Toyen a mým cílem bylo představit co nejkompletnější soubor jejího explicitního erotického díla, tedy včetně volných kreseb a obrazů.
Čím si vysvětlujete takový neutuchající, ba dokonce narůstající zájem o tuto tajemnou ženu?
Nejspíš proto, že je prototypem osobnosti, které bychom se chtěli podobat. Talentovaná, svobodomyslná, nekompromisní, dobrodružná. A asi také tím, že se léta tradovalo, že je život Toyen zahalen tajemstvím – čtenáři pak s o to větší potěchou získávají nové a dosud neznámé informace. Malířčin život byl skoro románový a odpovídá filmovým stereotypům: jak se z dívky z proletářského Smíchova stala slavná umělkyně, a jak se z ženy, jež zemřela v chudobě, stala nejdráže prodávaná česká malířka.
V titulu vaší nové knihy se zmiňují „léta erotická“. Zabýváte se zde tvorbou Toyen z let 1922–1938. V čem jsou tato léta specifická?
V roce 1922 Toyen namalovala své první dílo s „choulostivým“ námětem. Obraz Polštář znázorňuje hromadnou orgii, souloží se na něm ve všech možných polohách. Toyen je v té době dvacet let a rozhodně o sexu již ví své, což dokazovala i na pozdějších kresbách a ilustracích. Naposledy pluje „pornografickým“ vesmírem v roce 1938, kdy připravila ironicky kýčovitý a erotikou i prostopášností nabitý svatební dar pro bratra Bohuslava Brouka. Jsou to léta mládí, která skončila – stejně jako její poslední nemravné obrázky – s příchodem fašismu.
Jak moc souvisí toto erotické téma s malířčiným životem? Našla jste při svém bádání nějaké vodítko, doklad či bližší souvislosti, než se dosud vědělo?
To je jedním z témat knihy – jak dalece souvisejí či nesouvisejí erotické kresby a obrazy s osobním životem malířky. Uvědomila jsem si, že musím dobře nastudovat texty knih, které Toyen ilustrovala, abych zjistila, jak dalece se k nim kresby vztahují, protože často byly v minulosti neprávem považovány za jakousi osobní zpověď autorky, především u kreseb věnujících se jednopohlavní lásce. Ukazuji přímé souvislosti mezi textem a kresbami. Něco jiného je to ve volné tvorbě – tam se dá předpokládat, že Toyen kreslila to, co viděla na vlastní oči, což se týká především jejích skic z veřejných domů z druhé poloviny dvacátých let.
Její erotická tvorba byla na svou dobu velmi odvážná, snad až pro okolí pornografická. Zveřejňovala tyto své práce svobodně a bez zábran, nebo docházelo k autocenzuře? Měla s tím nějaké potíže?
Nezdá se mi, že by bojovala s autocenzurou, protože na několika kresbách zobrazuje i zoofilii. Jistě byla velmi svobodomyslná – v českém kontextu žádná jiná žena takové kresby nedělala, a i ve světovém jde o výjimku. Pod některé knižní ilustrace se nepodepisovala; v tiráži buď není uvedena vůbec, nebo je označena slovy „známý akademický malíř“ či „ilustrátor T.“. Nejspíš proto, že je chápala pouze jako výdělečnou činnost, nikoli uměleckou. Nakladatelé těchto knih byli dobrodruzi, kteří se chtěli erotickými tituly obohatit. Nebylo to jistě proto, že by se bála cenzury – s tou nikdy problém neměla, protože je například podepsána u velmi odvážných ilustrací k románu Venuše a Tannhäuser od anglického malíře a ilustrátora Aubreyho Beardsleyho. Knihu vydalo seriózní nakladatelství Mys dobré naděje, které založili malířčini přátelé, překladatel a spisovatel Arnošt Vaněček a básník František Halas. Stejně tak signovala temně erotické kresby pro knihu de Sadeovy Justiny čili prokletí slasti, kterou ve své Edici 69 vydal Jindřich Štyrský.
Z badatelů o Toyen jste se dostala nejblíže či nejhlouběji k jejímu osobnímu životu. Jak náročné bylo vaše zkoumání? Hrála v této činnosti nějakou roli náhoda, či spíše vaše znalost francouzského prostředí?
Pátrání po životě Toyen bylo náročné, o malířce se vědělo opravdu velmi málo. Musela jsem navštívit desítky archivů, pročíst tisíce zažloutlých stránek a dávat si věci do souvislostí. Na začátku stála náhoda – když mi televize nabídla natočit dokumentární film o Toyen. Pak už jsem pátrání naprosto propadla. Co se týká francouzské části umělkynina života, je jasné, že mi znalost jazyka i prostředí nesmírně pomohla. Do archivů se navíc chodí opakovaně – jeden objev vás nasměruje do jiného archivu, kam se musíte objednat, a to trvá dlouho. Stejně tak je to s pamětníky či znalci – jeden vás doporučí dalšímu. To všechno se nedá zvládnout během krátké doby, takže to, že v Paříži žiji, bylo více než praktické. Tentokrát se mi podařilo objevit v Paříži nikdy nezveřejněné soubory výstřižků, které si Toyen dělala již před válkou v Československu a pokračovala po emigraci i ve Francii. Sloužily jí jako inspirační zdroj k mnoha dílům.
Více se v knize zmiňujete o přátelích Toyen – o Štyrském, Broukovi, Nezvalovi… Držela si malířka i zde jistý odstup, nebo jste prolomila novými poznatky ustálené klišé o její uzavřenosti?
Rychle jsem si uvědomila, že nemohu psát o erotické tvorbě Toyen, aniž bych se nevěnovala také erotické tvorbě Jindřicha Štyrského. Kniha by se ve skutečnosti měla jmenovat Erotická léta Toyen a Štyrského. Věnuji se jeho nakladatelské činnosti – Erotické revue a Edici 69 –, erotickým kresbám a kolážím, a také jejich společnému milostnému a později přátelskému vztahu. Našla jsem v archivech mnoho nových poznatků, především v korespondenci z Paříže z dvacátých let. Stejně tak jsem se více zaměřila v této knize na dalšího partnera Toyen, Bohuslava Brouka, který erotiku zkoumal coby psychoanalytik a přispíval do Erotické revue. Připomínám také Nezvalovu erotickou tvorbu. Tito čtyři tvořili pevné přátelské jádro. Z různých deníků a pamětí vyplývá, že Toyen nebyla vůbec tak uzavřená, jak se traduje.
V knize jste vedle nových a pozoruhodných poznatků zveřejnila i řadu dosud nepublikovaných fotografií. Jak jste se k nim dostala?
Pátrala jsem v mnoha archivech a někdy se mi z nich podařilo ještě vylovit neznámou fotografii Toyen. Nejvíce jsem ale pyšná na objev Štyrského partnerky Jarmily Indrákové a archivu, který její rodina dlouhá desetiletí schraňovala. Nacházejí se v něm mimo jiné snímky ze společného výletu s Toyen do Francie v roce 1932 a naprosto unikátní fotografie Toyen u vody – na jedné je dokonce zachycena po ránu v pyžamu.
Plánujete v budoucnu ještě něco dalšího o Toyen či výtvarném umění?
Ne, ale člověk nikdy neví.
Děkuji za rozhovor.
Radan Wagner
Kniha: Andrea Sedláčková, Toyen – Léta erotická, Prostor 2025, koupit zde
foto: archiv Andrea Sedláčková
Diskuze k tomuto článku