Výstavu Lubomíra Typlta v Galerii Kaple ve Valašském Meziříčí tvoří průřezový výběr děl. Je sesíťována z obrazů různého stáří. Tato formální nejednotnost umožňuje představit autora jinak, nežli bývá obvyklé, totiž prostřednictvím mapy svébytných situací a pocitových evokací, které se v důsledku vzájemně skládají a seřazují do základního horizontu autorova zájmu. Tím je proměna figury v rámci současného obrazu a zároveň reflexe malby jako způsobu sebe-reprezentace v době, která je válcována a drcena digitálně množenou, autorsky bezejmennou či anonymní banalitou.
Proti principu fotografického obrazu staví Typlt klasicky modernistický, expresivní postup obrazové výstavby založené na kresbě a barvě. Co se postupně radikálně mění, je jejich vzájemný vztah. Ten nepodporuje celkovou harmonii díla, ale otevírá prostor pro její důsledné přehodnocení. Cílem je obraz, který prolamuje formální výrazové konvence a zároveň irituje svým obsahem. Figura je tu jak jednatelem, tak někým, s kým je zvnějšku manipulováno, a kdo se potažmo stává „obětí nastavených podmínek“. Aby této komplikované, víceznačné sdělnosti autor dosáhl, rozbíjí integritu obrazu tam, kde bychom předpokládali nejenom jednotu času a prostoru, ale také hranici mezi figurou a rámcem. Zásadní se stává dynamika kompozice. Pohyb, který iracionálně rozviřuje scénu a proměňuje ji v proud malířsky uvolněné energie.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku