Jak vystavit současné umění v kontextu umění 20. století? Ústředním tématem nové kurátorské koncepce výstavy v Oblastní galerii Liberec je vzájemný dialog uměleckých děl s motivem lidské existence. Pomyslnou kulisu divadla zvaného svět tvoří restaurovaná opona turnovského divadla z roku 1874.
Dynamika a proměnlivost, která je typická pro dobu, ve které žijeme, se otiskla do směřování nové kurátorské koncepce. To, co my lidé napříč společností i kultur máme společné, je celoživotní kladení si otázek spojených s naší existencí. Nově restaurovaná opona turnovského divadla tak vytváří pomyslnou kulisu pro hru života, před kterou se odehrávají jednotlivé lidské osudy.
„Jde již o druhé připomenutí města Turnova v exkluzivním prostředí bývalých císařských lázní, dnešní liberecké Oblastní galerie,“ říká místostarostka Turnova Jana Svobodová. „Díky této výstavě se zaslouženého zájmu nyní dočká i historická opona městského divadla. Byla namalována v roce 1874 a patří tak k vůbec nejstarším divadelním oponám u nás. Podoba Turnova druhé poloviny 19. století odstartuje poutavý příběh, který doprovodí jedinečné realizace umělců 20. i 21. století.“
Na výstavě jsou akcentováni umělci a umělkyně 20. století po současnost s reflexí postmoderny, post-konceptuálního umění a současných tendencí ve výtvarném umění. Důraz na figuru v rámci výstavní koncepce je chápán ve smyslu symboliky jedince ve společnosti, který je akcentován jako herec či herečka, jehož jevištěm je samotný svět. „Mnohdy právě ironie, která je umění tak vlastní, umožňuje lehkost bytí a pomáhá nám překonat jednotlivé osobní i celospolečenské životní výzvy,“ vysvětluje koncepci výstavy její kurátorka a autorka Lenka Sýkorová.
Čtěte také
Vystavena jsou díla vycházející z nové figurace se zpřítomněným bytostným optimismem a ironií života (Věra Janoušková), postmoderny s tajemstvím lidského bytí (Petr Nikl), postkonceptuálního umění s reakcí na každodenní estetiku (Krištof Kintera) a aktuálních trendů v současném umění. Tedy archivní obrat (Hanna Råst, Karolina Lizurej), nové vnímání informačních rámců (Jana Bernartová, Petr Dub) a rovina znejistění při využívání nových technologiích (Richard Loskot). Na výstavě jsou také reprezentovány tradiční polohy inspirace pocházející z mystiky (Veronika Holcová), z alegorie každodennosti na hraně vážnosti a směšnosti (Lubomír Typlt) a z mytologie a české lidové tradice (Anna Hulačová).
„Výstava je zúročením akviziční činnosti liberecké galerie v posledních několika desetiletích a také dalším pokračováním spolupráce našich dvou muzeí,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana Libereckého kraje a radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch.
Výstava otevírá depozitáře galerie napříč výtvarnými obory. Mezi vystavenými výtvarnými médii jsou zastoupena jak ta klasická – malba, kresba a socha – tak i intermediální formy, jakými jsou objekt, instalace a nová média. Sbírka galerie je doplněna atraktivními zápůjčkami a výstava díky tomu prezentuje nejen české, ale i zahraniční autory a autorky.
Nositelem děje je figura, která výstavou provází jak v reálné, tak v abstraktní podobě, a pohyb diváka ve výstavě dovršuje samotný děj kurátorské koncepce. Současně je výstava samotná pojata jako experimentální médium, kdy galerie v průběhu jejího konání počítá s částečnou obměnou okruhu vystavených umělců a rozšířením kurátorského záměru do doprovodného programu.
Na křídlech života | On the Wings of Life, Výstava v Oblastní galerii Liberec, Masarykova 723/14, Liberec – Staré Město, 15. července 2022 – 1. ledna 2023
Výstavní sály ve 2NP
Kurátorka a autorka výstavního projektu: Mgr. Lenka Sýkorová, Ph.D.
Vystavující: Jana Bernartová, Petr Dub, Veronika Holcová, Anna Hulačová, Věra Janoušková, Krištof Kintera, Karolina Lizurej (PL), Richard Loskot, Petr Nikl, Hanna Råst (FI) a Lubomír Typlt.
Restaurování historické opony turnovského divadla
V roce 2018 zahájilo Muzeum Českého ráje v Turnově práce na projektu, díky němuž bylo schopno restaurovat řadu významných předmětů ze sbírek historie, etnologie, umění a také významnou část kolekce kramářských tisků (přibližně třináct tisíc kusů) z tzv. Scheybalovy sbírky.
Jedním ze zásadních artefaktů z historické části muzejní sbírky, který byl v rámci zmíněného projektu restaurován, je původní divadelní opona, která vítala turnovské návštěvníky od samých počátků v roce 1874 otevřeného stálého divadla zřejmě až do roku 1935, kdy byla nahrazena novou neutrální oponou z tmavočerveného plyše.
Jedná se o dílo úctyhodných rozměrů 757 × 482 cm, které však není signováno a ani přesně datováno, a je s podivem, že o oponě mlčí dokonce i kroniky turnovských ochotníků. Jediným, kdo její autorství přiřknul Josefu Macourkovi, je pozdější kronikář města a regionální badatel Karel Kinský. Pokud by tomu tak bylo, patřila by turnovská opona zřejmě k jeho posledním dílům, neboť zemřel 31. srpna 1874 – tedy pár měsíců po otevření turnovského divadla v únoru 1874. Josef Macourek, pražský malíř dekorací a krajinář, se jako spolupracovník řady ochotnických spolků z Pojizeří (je doložen jako autor dekorací v Mladé Boleslavi, v Jaroměři, Nymburce i jinde) skutečně nabízí. Zřejmě tedy on do těchto obřích rozměrů rozpracoval velmi precizní dílo turnovského malíře Michala Bělohlávka, absolventa pražské akademie, který je autorem předlohy opony… a její autor nemusel Turnov ani navštívit.
Význam opony nespočívá pouze v tom, že se jedná o první oponu turnovského stálého divadla, ale významná je i svým námětem. Jedná se totiž o čtvrtý nejstarší dochovaný celkový pohled na město a pro badatele může být cennou už jen tím, že lze rozpoznávat střešní krytiny turnovských domů. (Poznáváme, že na konci 19. století stále ještě dominovaly šindelové střechy, následované pálenou taškou a tu a tam se objevovala i břidlice).
Vzhledem k tomu, že turnovské muzeum má ve svých sbírkách obdobný pohled na město, jehož autorem je jistě již zmíněný Michal Bělohlávek a který je i přesně datován (26. září 1857), lze srovnáním těchto dvou vyobrazení sledovat i rozvoj města. Nacházíme různé přístavby a nástavby domů, objevily se první komíny turnovských továren, uprostřed města začal fungovat dřevozpracující podnik, který je zde doposud a stejně je tomu tak i v případě továrny na provaznické výrobky, která je na oponě zachycena v podstatě ještě jako novostavba (komplex v levé části obrazu).
Restaurování opony měl na starost akademický malíř Jiří Látal se svým týmem, který měl svou prozatímní restaurátorskou dílnu na půdě mlýna Sárovec nedaleko Vysokého Mýta. Tam byl dostatek prostoru, kde bylo možné rozměrné dílo celé rozbalit a pracovat na něm. Původní uložení opony, vzhledem k jejím rozměrům, nebylo šťastné, a proto se musel restaurátor nejprve vyrovnat s řadou záhybů a přehybů, které současně poničily i malbu opony. Kresba se poté stala čitelnější a dostala také zřetelnější obrysy. Poté přišla na řadu dubláž (nažehlení) na nové plátno stejné struktury a gramáže jako originál a následné vypnutí na nový konstrukčně vyhovující vypínací rám, kde byla opona v defektech tmelena a retušována. Na závěr byla z důvodu ochrany přelakována.
S jejím stálým vystavením bylo v počátku počítáno ve foyer, které má vzniknout při realizaci přístavby turnovského městského divadla. Pokud by vše šlo alespoň trochu podle plánů, mohli by se návštěvníci pohledem na nově restaurovanou oponu potěšit zhruba v horizontu tří až čtyř let. Ale to vše je ještě ve hvězdách. Nyní se s ní mohou návštěvníci seznámit v prostorách Oblastní galerie Liberec, protože nejvíce oponám sluší, když visí a jsou vidět.
David Marek, vedoucí oddělení historických sbírek Muzea Českého ráje v Turnově
foto: OGL
Diskuze k tomuto článku