V těchto dnech, zdá se, jsou některé myšlenky aktuálnější či potřebnější než v běžném provozu – zkrátka se jeví jinak, respektive ještě pravdivěji. Přinášíme tedy dvě ukázky zdánlivě rozporné. Jedna se týká, pokud možno, plnějšího prožívání a zakoušení přítomného/pozastaveného času (sama sebe). Druhá ukázka pojednává na příkladu s kachnami o potřebě nenosit v sobě dlouho malicherné, a přitom destruktivní konflikty (rychlé oklepání se z nepříjemné chvíle).

Autorem vybraných textů je známý Eckhart Tolle: Vedl neuvěřitelný život. Narodil se v Německu, žil ve Španělsku, studoval v Anglii, kde byl odborným asistentem a badatelem na univerzitě v Cambridge. Dnes žije v Kanadě. Ze stavu sebevražedných tendencí, depresí a úzkostí dospěl až k duchovní harmonii. V jistém období se vzdal společenských vazeb a stal se bezdomovcem. Dobrovolně se všeho vzdal. Dva roky žil v parcích a na ulici. Přesto byl prý blažený. Lidi začalo zajímat, jak se mu podařilo dosáhnout úplného míru. Tak se Eckhart Tolle stal jedním z nejznámějších duchovních učitelů a šíří své učení po celém světě… Jeho poznání obsahuje sílu pravdy, sílu přítomnosti. (Mihai Vladareanu, Jóga).

Není podstatné, zda byl Eckhartův příběh skutečně takto pohádkový, je ale fakt, že jeho knihy pomáhají a inspirují… proto snad neuškodí připomenout si pár jeho zkušeností a myšlenek.

Z knih: Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku a Nová země

ŽIVOT V PŘÍTOMNOSTI A ÚSPĚCH

Velmi často zaznívá otázka, jestli je život v přítomném okamžiku v rozporu s materiálním úspěchem. “Život bez cíle a bez budoucnosti přeci znamená, že se necháváme unášet okolnostmi.”

Je jistě dobré vědět, kam jdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje.

Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte.

Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s budoucností. Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Vnější cíl patří do horizontální dimenze prostoru a času; vnitřním cílem je prohloubení vašeho Bytí ve vertikální dimenzi věčného okamžiku.

Vaše vnější cesta může být dlouhá milion kroků; vaše vnitřní cesta má jen jediný krok: krok, který děláte teď. Jak si tento jediný krok uvědomujete stále hlouběji, pochopíte, že v sobě obsahuje nejen všechny ostatní kroky, ale také cíl vaší cesty. Tento krok se pak stává vyjádřením dokonalosti, aktem nesmírné krásy. Přivede vás do sféry Bytí a bude vyzařovat jeho světlo. To je cílem vaší vnitřní cesty, cesty do vašeho nitra.

“Záleží na tom, zda dosáhneme svého vnějšího cíle, zda budeme mít úspěch v tomto světě?”

Na tom vám bude záležet jen do té doby, než si uvědomíte svůj vnitřní cíl. Vnější cíl pro vás pak bude pouhou hrou, v níž můžete pokračovat jen proto, že vás baví.

Také je možné, že nikdy nedosáhnete svého vnějšího cíle, zatímco dosáhnete vnitřního cíle. Nebo naopak, což je běžnější: získáte vnější bohatství a zůstanete vnitřně chudí. “Získáte celý svět a ztratíte duši,” jak řekl Ježíš. Dříve nebo později je však každý vnější cíl odsouzen k nezdaru, neboť podléhá zákonu pomíjivosti všeho. Čím dřív si uvědomíte, že vám nic vnějšího nemůže dát trvalé uspokojení, tím lépe. Vzdáte se nerealistických očekávání a podřídíte své vnější cíle svému vnitřnímu cíli.

(Moc přítomného okamžiku)

KACHNA S LIDSKOU MYSLÍ

Všimněte si, že po souboji dvou kachen, který nikdy netrvá dlouho, se každá kachna vydá opačným směrem. Pak každá několikrát zamává křídly, aby uvolnila přebytečnou energii vytvořenou během souboje, a dál už si zase klidně plují po vodě, jako by se nic nestalo.

Kdyby měly kachny lidskou mysl, pamatovaly by si tento spor ještě dlouho potom jako „svůj příběh“. Kachní příběh by mohl znít asi takto:

„Nemohu uvěřit tomu, co udělal. Přiblížil se ke mně na pár centimetrů, jako by to byl jeho rybník! Vůbec nebral na vědomí mé soukromí. Musím si na něj dát pozor. Určitě to udělá znovu… Vsadím se, že už to plánuje. Já mu to ale nehodlám tolerovat. Dám mu lekci, na kterou nezapomene.“

Mysl si neustále vymýšlí své pohádky a celé dny, měsíce nebo dokonce roky si je přehrává znovu a znovu, pořád dokola. Pro tělo to znamená, že boj stále pokračuje, a pod vlivem myšlenek na něj připravuje spoustu energie vtělené do emocí, jež zase zpětně podporují mysl v její činnosti. Takto vznikají emocionální myšlenky ega. Dovedete si představit, jak by se kachnám zkomplikoval život, kdyby myslely stejně jako lidé?

Lidé tak ale fungují odjakživa. Žádnou situaci nedokáží zcela opustit. Mysl a její „příběh“ ji neustále udržují při životě. Jsme živočišným druhem, který ztratil směr a sešel z cesty.

Od každé květiny, stromu i zvířete bychom se toho mohli hodně naučit, jen kdybychom se na chvíli zastavili, dívali se a naslouchali.

Od kachen se můžeme naučit toto: zamávejte křídly – nechte svůj příběh odplout – a vraťte se na místo síly: do přítomného okamžiku.

(Nová země)