Mondrianova malba se s nástupem fašismu ocitla na seznamu „zvrhlého umění“. Stejně jako Marcel Duchamp a řada dalších emigroval do Spojených států, kde byl vítán a uctíván. Jeho revolučnost, která měla „lidem budoucím“ přinést život více harmonický zde ale poněkud ztrácela sociální rovinu. Byla to samotná malba ducha, energie, linie a barvy, která se dostala do popředí obecného zájmu. Teosofický „pravoúhlý“ Holanďan začal navíc v Americe malovat New York a jazz, ale své principy přesto neopouštěl. Stále platilo jeho krédo z roku 1939: „„Je-li jediným ryzím výrazem umění patřičné zpracování vyjadřovacích prostředků a jejich užití (to znamená kompozice), pak musejí být vyjadřovací prostředky v naprosté shodě s tím, co mají vyjadřovat. Mají-li být bezprostředním výrazem univerzálna, musejí být univerzální, to jest abstraktní. Sloužíme lidstvu osvětou.“
Mondrian v Americe namaloval obraz „Broadway Boogie-Woogie“ a ten spolu s dalšími zásadně ovlivnil tamní nastupující generaci abstraktních malířů – zvláště s geometrickými tendencemi. A byl otevřený i jiným autentickým projevům, když například coby člen poroty…..jako jediný upozornil na kvality tehdy ještě neznámého Jacksona Pollocka…..
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku