Vědomí už dlouho není tématem jen filozofie či psychologie a dostává se mu stále větší pozornosti v celé řadě dalších oborů. Přesto – nebo právě proto – není na tento nejasný lidský fenomén jednotný (někdy ani přibližný) názor. Dva rozdílné tábory jsou představovány osobnostmi, jejichž volba pro jednu či druhou skupinu je spoluvytvářena osobním charakterem (naturelem), zkušeností (mnohdy náhodnou či rodinou) nebo profesí. V každém případě… studie na toto téma začínají zpravidla podobně: „Existence vědomí je jedním z nejobtížnějších vědeckých problémů. Nic neznáme tak důvěrně jako vědomou zkušenost, ale nic není obtížnější vysvětlit,“ jak například píše Alena Plháková ve svém bestselleru, kterým je Učebnice obecné psychologie (nyní vychází druhé rozšířené vydání).
V zásadě se nejen badatelé o vědomí dělí na zastánce dualismu (Descartovo odloučení hmoty od ducha) a naopak vyznavače monismu (Spinozova teze že duše a hmota jsou dvě strany jedné mince, respektive, že základní substance se někdy projevuje jako hmotná, jindy jako duchovní). Obě odlišná názorová křídla se někdy označují jako materialismus (naturalismus) a idealismus (mentalismus, identismus). Ale dnes se nepohybujeme už jen mezi aristotelismem a platonismem, ani jen mezi vědou a transcendencí. Vědomí, zdá se, je podstatou bytí.
V samotných vědních disciplínách dochází stále k (světo)názorové či generační polarizaci. Nauka o vědomí se ale přeci jen dostává do středu pozornosti. Materialistické teorie se potýkají s řadou problémů (těžko vysvětlit z těchto pozic svobodou vůli, intencionalitu – tedy schopnost plánovat a záměrně jednat, což se vymyká přesvědčení o kauzální determinaci). V dobách převládajícího pozitivismu se téma vědomí vytrácelo z psychologie a na její místo se dostaly jiné obory jako – neurologie, fyzika a matematika. Současný mainstreamový (materialistický) názor v různých vědách však stále odolává novým poznatkům a experimentům. Tento materialistický názor se jeví ve světle přicházejících četných výzkumů jako neúplný (falešný) a neschopný konvenčními postupy (zákony) vysvětlit mnohé sledované jevy. Záhada mysli pokračuje.
Vědomí je jakýmsi svatým grálem současné vědy; v posledních letech toto aktuální téma už konečně začíná propojovat různé badatelské, duchovní a tvůrčí oblasti. Materialistický redukcionismus je stále častěji střídán jiným názorovým spektrem. My se zaměříme na jednu z výsečí, která v posledních letech nabírá na síle a intuitivně vnímané přesvědčivosti. Obsahuje řekněme třetí cestu – tedy cosi jiného zahlédnutého ve skulině mezi náboženstvím a vědou.
Tak například americký filozof Thomas Nagel je nepřehlédnutelným tvůrcem i hlasatelem „ateismu, který je antimaterialistický“. Ve své vlivné knize Mysl a vesmír s podtitulem: Proč je materialistické neodarwinistické pojetí přírody téměř jistě chybné uvádí mnoho zajímavého a v úhrnu se kloní k nové cestě. „Domnívám se, že mezi tradičními kandidáty na komplexní pochopení vztahu mysli k fyzikálnímu světu váha důkazů vyzdvihuje některou z forem neutrálního monismu nad tradiční alternativy v podobě materialismu, idealismu a dualismu.“ K tématu vědomí Nagel uvádí: „Neviditelnější překážku pro ucelený naturalismus, která se opírá výhradně o zdroje fyzikálních věd, představuje vědomí. Existence vědomí, jak se zdá, implikuje, že fyzikální popis vesmíru, i přes svou bohatost a schopnost vysvětlovat, je pouze částí pravdy a že přirozený řád je mnohem méně strohý, než jaký by byl, kdyby fyzika a chemie všechno zdůvodnila. Jestliže se k tomuto problému stavíme seriózně a jeho implikace sledujeme do důsledků, hrozí že rozbije celý naturalistický obraz světa. Je však dosti obtížné představit si životaschopné alternativy.“
Tato postmaterialistická / antiredukcionistická / přírodní / panpsychická teorie by ovšem také měla nabídnout časem své či dokonce obecné vysvětlení; nicméně překonání redukcionismu ve filozofickém smyslu je jen otázkou času a oficiálního uznání. „Jak teismus, tak evoluční naturalismus představují pokusy pochopit nás samotné zvenčí, přičemž využívají velmi odlišné zdroje… dál můžeme doufat v transcendentní sebepoznání… s cílem pochopit vlastní pohled zevnitř… jestliže považujeme za nepopiratelné, což bychom měli, že naše nejčistší mravní a logické odůvodnění mají objektivní platnost, vstoupili jsme na první příčku žebříku… V této fázi vývoje vědy lze pouze argumentovat ve prospěch rozpoznávání problému, nikoli nabídnout řešení… Jinými slovy: materialismus není úplný ani jako teorie fyzického světa, protože nejvýraznějším obyvatelům fyzického světa patří vědomé organismy.“
„Budeme-li předpokládat kvantovou podstatu jevů, odehrávajících se v psychice, dojdeme k závěru, že psýché nelze omezit jen na nějakou malou oblast našeho mozku, ale že musí být vytvářena celým časoprostorem. Vesmír pak zřejmě není pouze hromadou neživé hmoty, ale spíše samou podstatou inteligentního bytí.“ To jsou další z úvah na toto téma, tentokrát citované z knihy Rostislava Szerudy pod názvem Nový pohled na lidskou duši a vědomí.
Filozofie mysli či vědomí bez redukce jsou stále aktuálnější a frekventovanější témata. V nedávno vyšlé knize Eseje o vědomí je řada rozličných příspěvků mapujících různé roviny, názory a obory. V námi sledovaném směru zmiňuje Kamila Němečková nutnost nového paradigmatu ve světle nových skutečností. Neutrální monismus, který předpokládá existenci společného základu pro hmotu a vědomí, je zde nahlížen z hlediska moderní vědy – její nedávné historie… A tak je zde zmíněn jeden z tvůrců kvantové mechaniky David Bohm a jeho: „Mysl a hmota vyrůstají z neutrálního společného základu a zřejmě nejsou ani odlišné, mohou se prolínat.“ Z novějších badatelů zde zaznamenáváme badatelé jako jsou kontroverzní nezávislý vědec Jean Staume (nefyzikální realismus) či analytický filozof a odpůrce reduktivního materialismu David Chelmers (jeho známý termín je „the hard problem“ a také se proslavil pověstnou sázkou, kterou uzavřel s kolegou neurologem Christofrem Kochem, totiž že během 25 let se neobjeví „neurální korelát vědomí“ tedy hmatatelné vědomí… více zde / Koch sice tuto sázku prohrál v červnu roku 2023, ale trvá na svém přesvědčení, že vědci objeví jasný „neuronální vzorec“, který je základem vědomí – a tak sázku obnovil na dalších 25 let. Má tedy čas do roku 2048). Dočkáme se tedy redukce vědomí na cosi základního?
Proti tomu svědčí třeba i nejnovější kniha na našem trhu. Vědomí bez redukce je tématem i nové a velmi pozoruhodné knihy s názvem NEREDUKOVATELNÉ s podtitulem Vědomí, život, počítače a lidská přirozenost. Autor tohoto spisu Federico Faggin je jednou z nejvýraznějších současných osobností v oboru špičkových technologií. Vzděláním je fyzik, ale proslavil se vynálezy prvního mikroprocesoru na světě (ve společnosti Intel). Po své zářné kariéře v tomto oboru a po životních zkušenostech se zaměřuje v poslední době (od roku 2010) na zkoumání vědomí a povahy reality. Svou roli zde hraje duchovní nazírání stejně jako znalost kvantové fyziky („vědomí jako kvantový fenomén“).
Federico Faggin je odborníky považován za „nejvšestrannějšího idealistu na světě“ ale ještě více je známo, že propojuje jedinečným způsobem racionální vědecké myšlení, filozofii a introspektivní vhledy. „Až do svých čtyřiceti let jsem žil stejně jako většina ostatních: hledal jsem štěstí ve vnějšku, mimo sebe… domníval jsem se, že čím náročnější cíle si budu stanovovat, tím šťastnější budu, když se naplní.“ Faggin se tedy po jistém poznání / prozření odvrací od sdílení „soutěživé a konzumní vize, která ovládá naši společnost.“ Chvíle takového obratu popisuje: „Ale teprve když jsem proběhl cílovou rovinku a z tohoto závodu odstoupil, dokázal jsem nahlédnout do svého nitra. A tam jsem našel hluboké utrpení, o němž jsem předstíral, že je vůbec necítím… Co se to se mnou děje, jak to že se necítím šťastný…?“ Tak se v úvodu knihy ptá slavný vynálezce prvního mikroprocesoru na světě.
Cesta k zodpovězení vedla Faggina k základní rovině – tedy k vědomí, o jehož vlastnostech začal intenzivně přemítat na zvolené, ale náročné cestě. „Objevit největší překážku mi netrvalo dlouho: naprosto mi chybělo porozumění podstatě vjemů, pocitů a emocí, tomu, co filozofové nazývali qualia.“ Autorovo „duchovní probuzení“ tedy nešlo ani tak cestou meditace jako spíše koncentrovaného poznávání „vědomí, které je základem všeho a přesahuje hmotu.“ Sám k tomuto okamžiku prozření dodává: „To, co jsem pociťoval, mělo podobu širokého paprsku mihotavého bílého světla, živého a naplněného blažeností, s neuvěřitelnou sílou vyvěrajícího z mého srdce. Pak světlo náhle explodovalo. Naplnilo místnost a rozprostřelo se tak, že naplnilo celý vesmír toutéž bělostnou září. A v tu chvíli jsem věděl, beze stínu pochybnosti, že se jedná o substanci, z níž sestává vše, co existuje. Bylo to něco, co vesmír stvořil sám ze sebe. A pak mi, k mému nesmírnému překvapení, došlo, že tím světlem jsem já sám! … Celá ta zkušenost trvala asi minutu. A navždy mě proměnila.“
Tato forma přímého poznání „silnější než jistota nabízená logikou“ – znalost vyvěrající spíše zevnitř. „Pokud začneme vědomí, svobodnou vůli a tvořivost vnímat jako neredukovatelné vlastnosti přírody, celý vědecký koncept reality to obrátí vzhůru nohama.“ To je zásadní nynější téma Frederica Faggina a jeho knihy, ve které přesvědčivě argumentuje že je „vesmír sám od samého počátku živý a vědomý.“ To by znamenalo samozřejmě přejetí nového paradigmatu…
Fedrico Faggin není v tomto směru sám, naopak představuje stále silnější proud mířící ke změně v mnoha rovinách. Za všechny jeho sympatizanty ocitujme filozofa a počítačového vědce Bernarda Kastrupa: „Tato kniha je skutečný filozofický poklad a v jistém ohledu představuje kulminaci západního myšlení. Povinná četba v tom nejlepším slova smyslu.“
Kniha: Federico Faggin: Neredukovatelné / Vědomí, život, počítače a lidská přirozenost, překlad. Saša Neuman, Carpe Momentum Praha, 2025
Radan Wagner
titulní foto: autor
Diskuze k tomuto článku