Letos si připomínáme nedožité 100. výročí narození Olbrama Zoubka a 15. června to bude 9 let, kdy tento známý sochař zemřel. Vzpomínková akce se uskutečnila v jeho milované Litomyšli (Můj tati O.), pražský DOX nabízí do 4. října fotografický projekt Olbram Zoubek a přátelé… Další zajímavým počinem je výstava Dvojice – Eva Kmentová a Olbram Zoubek, který pořádá Museum Kampa v Ateliéru Věry a Vladimíra Janouškových…
Nejnovější připomínkou života a díla Olbrama Zoubka je blížící se večer pořádaný v pražské Galerii Toyen. Komponovaný večer o sochaři Olbramu Zoubkovi je plánován na 23. června od 18 hod.
Slovo pořadatele: K příležitosti 100. výročí narození Olbrama Zoubka zavzpomíná na svého tatínka a na rodinu Zoubkových, která má silný vztah k Žižkovu jeho dcera Polana Bregantová. VSTUP ZDARMA – Na program je třeba si vyzvednout volné vstupenky z důvodu omezené kapacity. Vstupenky budou k dispozici na recepci Infocentra Praha 3, vždy od prvního pracovního dne v daném měsíci, od osmi hodin. Děkujeme za pochopení.
Olbram Zoubek: „Je to velmi jednoduché. Dělám to, nač myslím – asi jako každý. Dělám lidi, na které myslím. Při práci se snažím vyjasnit svůj vztah k nim a ke světu, a přitom se trochu vyznat v sobě.
Zajímá mě víc, co dělám, než jak to dělám – tak mi ani nevadí, že dělám každého jinak.
Snažím se myslet víc na modrou oblohu, na moře, víno a kameny spíš než na trosky, propasti, plíseň a mechanismy. Proto je mi asi blízká řecká mytologie.
Byl bych šťasten, kdybych mohl sobě i druhým připomenout, že moře šumí, stále, i když se tlačíme v elektrice, že obloha nad mraky je vždycky modrá. Že v každém z nás je kousek Prométhea. Že v každé ženě je kousek bohyně.“
(Text z roku 1969 v katalogu skupiny Trasa k výstavě v Bratislavě)
Mistra O. jsem v průběhu let občas navštěvoval v jeho ateliéru kousek od Karlova náměstí. Po vpuštění domovním zvonkem jsem průjezdem vstoupil na dvůr – a nemohl si pak u branky nevšimnout jasného vzkazu všem zdlouhavým návštěvníkům: Život a denní světlo jsou krátké. Ve svém legendárním svetru u pověstného rozložitého stolu dal si ruku za ucho, aby lépe slyšel a pokyn byl jasný: Tak mi řekněte nějakej novej vtip! Po dokončené pointě se lehce usmál, oči přivřel ještě více a nalil panáky domácí slivovice. Až po těchto nezbytných rituálech mluvili jsme o tématu, nejraději měl antickou mytologii.
Ateliér měl své kouzlo, ostatně jeho atmosféru, ale i historii hezky popsala Eva Petrová v knize České ateliéry z roku 2004: „Současný Zoubkův ateliér, v němž pracuje od roku 1964, má pozoruhodnou minulost. Bývala zde zahrada patřící rodině Salmů, přístupná veřejnosti, oblíbená Pražany. V původním rozsahu trvala do roku 1868, několik vysokých stromů se zachovalo dodnes. Olbram Zoubek rád sděluje, že se v jeho ateliéru nachází pět kulturních vrstev. Nejstarší je antická, sarkofág z 1. století po Kristu. Druhá je gotická, pískovcový kámen, který se sem dostal při opravě Karlova mostu. Třetí, barokní, je kašna zůstala na původním místě jako pozůstatek ze zahrady salmovského Lusthausu. Čtvrtá pochází z 19. století, kdy tu pan Ciani z Udine postavil dílnu, v níž pracoval velký počet zaměstnanců na zakázce, získané v konkurzu na všechny mramorové práce pro Národní divadlo. Tato dílna je v současnosti Zoubkovým sochařským ateliérem. Jeho díla představují pátou vrstvu. Zaplňují nejen vnitřek, ale i prostory mezi stavbami. Během času tak vznikla alej soch, zástup postav, které jakoby vítaly svými gesty návštěvníky. Ostatně pro návštěvy má tento ateliér velkou přitažlivost, zvláštní kouzlo místa, kde sochař tvoří.“
Radan Wagner
foto: archiv Polany Bregantové (na titulu foto: Lukáš Jasanský, asi 1983, výřez)
Diskuze k tomuto článku