Za prvního skutečného „Gauguina“ je považována poněkud záhadná malba. Autor jí dal název Malý snílek s dodatkem: Studie – což naznačuje malířovu nejistotu či váhání nad dosaženým výsledkem. Není divu, vždyť malba se tolik lišila od všeho, o co se umělec dosud pokoušel. V té době si zamiloval tvorbu Cézanna; u Durand-Ruela kupoval (nebo směňoval) také obrazy od Renoira či Maneta, ale snad už ve svém nitru tušil vlastní cestu. Psal se rok 1881, měnila se jeho umělecká práce i osobní komplikovaný život – svou dceru Aline však miloval celý život; rozuměl si s ní a několikrát ji zachytil ve své tvorbě. K nejkrásnějším dílům patří malba jeho snící dcery otočené k divákovi zády. Malý snílek je tajemně okouzlující…
Na přelomovém obraze nás upoutá malířský styl vycházející ze světlých až pastelových barev, kdy mámě pocit, že hledíme na degasovsky odlehčené pastely. Gauguinův námět není jednoznačný a mívá různá vysvětlení. V každém případě hledíme na ležící dětskou postavu otočenou k divákovi zády a je zřejmě unášeno volně plujícími sny. Tomu by mohla nasvědčovat v zadním plánu viditelná tapeta s letícími ptáky. Naopak přední plán zaujímá u čela postele opřený kašpárek. „Na první pohled se jedná o kouzelnou vizi nevinného, ale pokud přimhmouříme oči a trochu více se zamyslíme, může se jednat o něco poněkud složitějšího. Kašpárek vypadá téměř jako živý – stojí u postele a posměšně nás zve, abychom vstoupili do scény…“, píše výstižně Gauguinův životopisec David Sweetman.
Ano, přistoupíme-li na tuto výzvu, a vstoupíme-li tiše do malého pokoje, člověk slyší až zneklidňující tlukot ptačích křídel, respektive zhmotnělou noční můru ležícího dítěte. Obraz proměňuje běžný domácí výjev ve scénu prodchnutou symbolikou mnohdy nejednoznačně uchopitelnou. „Bezpohlavnost dítěte“ například kladla znepokojující otázky po identitě spící postavy. Díky krátkým vlasům se dlouho věřilo, že zobrazeným spáčem je Gauguinův prvorozený syn Emil (který však v té době zůstal podle dochovaných písemností v Kodani). Přesto nebylo dlouho jiného vysvětlení…
O mnoho let později se podařilo rozklíčovat více o snící postavě. Díky jedné nalezené fotografii se ukázalo, že dítě s nakrátko ostřihanými vlasy, není hoch či pouhá fantazie, ale že se jedná se o Gauguinovu milovanou dceru Aline. Mette – její matka jí totiž v té době vlasy stíhala na krátko (na rozdíl od synů, kteří měli pro změnu vlasy kudrnaté spadající až na ramena). Aline měla v té době problém s vlasy a musela si je nechat ostříhat. Gaugin se svěřil v této souvislosti Pissarovi: „Byl jsem nucen nechat ji ostříhat, je ale skličující vidět ji takto… ale nemocné vlasy jí padaly v chomáčích…“.
Každopádně lze doložit, že Aline v noční vyhrnuté košilce byly v inkriminovanou dobu čtyři roky – a možná i hledí z dolní části tmavé zdi na dceru tvář jejího otce. Zda tomu tak bylo, zůstane navždy nezodpovězeno; zůstává zde krásné tajemství a naše otevřená fantazie.
Obecně se málo ví (či připomíná), že Gauguin „byl zpočátku impresionista“ a dlouho před odjezdem na Tahiti (1895) se zúčastnil pěti z osmi impresionistických výstav. Náš sledovaný obraz nazývaný The Little One Is Dreaming byl veřejnosti představen na sedmé impresionistické výstavě konané v roce 1882. Aline byla jeho nejoblíbenější z pěti dětí, které měl se svou dánskou manželkou Mette. Namaloval jej v Paříži těsně před krachem na burze v roce, který obrátil jeho život vzhůru nohama. Jako burzovního makléře jej krize připravila o práci – a tehdy se rozhodl stát se malířem na plný úvazek. Bylo mu 34 let. Rodinný život se měl brzo rozplynout, čekala jej další dobrodružství, s milovanou dcerou měl však i nadále vztah plný lásky a porozumění.
Obraz Malý snílek (Studie), z roku 1881 (60 x 74 cm, olej na plátně) se nachází v Museu Orsay v Paříži. Ze stejného roku je v těchto sbírkách rovněž sochařská podobizna Aline Gauguin, kterou zhotovil její slavný otec. Krásná je rovněž kresba umělcovy dcery z roku 1884, která se objevila v aukci Sotheby´s v roce 2020.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku