Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Petr Pavlík, Poutnice v nesnázích. Výstava potrvá do 29. srpna 2021.
Tvorba malíře, kreslíře a sochaře Petra Pavlíka (1945) je po celou jeho tvůrčí dráhu velmi sevřená a koherentní, zkoumající do důsledků úzce vymezený okruh výtvarných problémů. Východiskem každé nové práce je pro něj nulový bod, v ideálním případě oproštěný od předchozí výtvarné a intelektuální zkušenosti. Větší roli než evoluce výtvarného názoru zde hraje opakovaný návrat k nevědomým obsahům, oživovaným specifickou formou tvůrčího automatismu. Výsledkem Pavlíkova způsobu malby, při němž v některých fázích tvorby otáčí plátnem tak dlouho, až zcela znejasní všechny potenciální významy, je „prostor poznání“ – krajina či labyrint v podobě struktury zaplněné aluzemi na empirickou skutečnost. Krajinami zachycenými v momentu zrodu nebo naopak apokalyptickými scenériemi zanikajícího světa procházejí postavy „Poutnice“– matky a plejáda deformovaných postav, „Vohnouta“, mutantů, hybridů a torzálních figur. Pavlíkův fyzický způsob malby, do jehož procesu mohou být zapojeny obě ruce, směřuje ke stavu úplného uvolnění, kdy by byl malíř jen „prostředkem, tělem, skrze které je malováno“.
Základem pro Pavlíkovy rané práce, ale i pro celou jeho malířskou tvorbu, je kresba – monochromně pojaté bílé obrazy z druhé poloviny 70. let (Tápání, 1979) jsou velmi blízké nebarevným kvašům ze stejného období (Strom, 1977). Pavlík v této době rozvíjí téma subjektivně pojatého interiéru, předznamenávajícího postupnou entropii forem cílící k pozdějším obrazům zcela imaginárních prostorů. Pavlíkovy kresby i malby se ke konci 70. let plní fluidními nekonkrétními útvary, formy předmětů se rozpouštějí do podoby, která pro něj zůstane v různých obměnách aktuální až do dobrovolného zakončení malířské dráhy v polovině devadesátých let (Procesí Vohnoutů, 1982).
Postupem času objevuje Pavlík při zachování znakovosti forem působivost výrazných barevných kombinací (Žlutá krajina, 1980). Před polovinou 80. let dochází k redukci prostoru, zploštění znaků a zhuštění do neuzavřených struktur, jejichž sofistikovaný řád vzbuzuje zároveň představu prvopočátečního chaosu (Labyrint světa, 1984; Živé / Rodící se znaky, 1993).
Po tvůrčí pauze, kdy se věnoval převážně pedagogické a publicistické činnosti (většinou pod pseudonymem Pavel Petřík), se Pavlík vrátil k vlastní tvorbě až v roce 2008. Navázal na svůj cyklus sádrových objektů Fragmenty labyrintu (od r. 1976), výseků z potenciálně neomezené trojrozměrné struktury, na které mohl rozvíjet svůj dřívější koncept řízené vícepohledovosti a možnosti libovolného otáčení.
Jakub Hauser
Základ nynější výstavy v Hodoníně tvoří soubor malířských a kresebných děl ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary doplněný výběrem z majetku autora. Významný český malíř, spoluzakladatel „Volného seskupení 12/15 Pozdě ale přece!“ se motivem poutnice zaobírá dlouhodobě, už od svých studií na Akademii výtvarných umění v Praze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Tato tajemná symbolicko – mýtická postava kráčí v jeho malbách, kresbách i grafikách v různých kontextech a mnoha podobách. Autor sám o ní uvažuje takto: „Nevíme, odkud a kam míří, a proč vlastně, přesto nepochybujeme o tom, že její cesta má hluboký smysl. Jde o podobenství životní poutě každého z nás.“
Video z výstavy si můžete prohlédnout ZDE.
Kurátor výstavy Mgr. Jan Samec, ředitel Galerie umění Karlovy Vary.
Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Peter Pavlík, Poutnice v nesnázích. Výstava potrvá do 29. srpna 2021.
ilustrační foto: Archiv a Artlist
Diskuze k tomuto článku