Petr Pavlík, pedagog na DAMU, spoluzakladatel legendárního „Volného seskupení 12/15 – Pozdě ale přece!“ patří k nejoriginálnějším a nejvýznamnějším českým malířům současnosti, zároveň se dlouhodobě věnuje i teorii a kritice výtvarného umění. Jeho současná výstava volně navazuje na stejnojmenný projekt, který v létě loňského roku připravila karlovarská galerie pro Galerii výtvarného umění v Hodoníně. Základem našeho výstavního výběru jsou opět díla z majetku umělce, jež doplňují obrazy ze sbírek pořádající instituce, dále z Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Alšovy jihočeské galerie, Galerie výtvarného umění v Chebu a významných soukromých sbírek (Vladimíra Železného a COLLETT Prague / Munich).
Leitmotivem poutnice, který je uveden v titulu výstavy, se umělec zaobírá dlouhodobě, už od svých studií na Akademii výtvarných umění v Praze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pavlíkova díla z té doby obsahují pocit jakési transcendentální tíže, jež je všudypřítomná a ohýbá tvary zobrazených prvků. Později se z imaginárního prostředí vynořují útvary evokující kameny, balvany či skály, skýtající tajemné prohlubně – úkryty či dokonce náznaky primitivní architektury v Domově Poutnice, 1983. Paralelně se však v malbách prosazuje autonomní lineární struktura, například v rozměrnějším diptychu Panorama s kráčející Poutnicí, 1986.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku