Petr Pavlík (1945) je významným malířem, sochařem, teoretikem, publicistou i pedagogem. Jeho dílo, ač především vřazováno do okruhu Skupiny 12/15, Pozdě, ale přece, se vymyká jednoduchému výkladu. Ani sám sobě tuto pozici neulehčuje. Věčná nespokojenost s výsledkem jej stále vrhá do neprobádaných oblastí – k novým pohledům a přístupům. Touha po dokonalém a zároveň věčně otevřeném uchopení (pod)vědomé situace vede k opakovanému přemítání nad vlastním dílem, ale i stavem společnosti a umění. Jeho erudice, poctivost a schopnost sebereflexe mu přinášejí neklid, také však naznačují cestu k pochopení základních hodnot. Své poznatky, odrážející se v jeho práci, umí také s posluchačem sdílet s nadhledem, ironií a vtipem. Následující rozhovor budiž toho pádným důkazem.
Petře, ve svém uvažování i tvoření se rozbíháš do různých stran (průzkumů ne-možností), což s sebou nese jistou relativizaci a neukončenost. Není to záměrná sysifovská práce? Jak si v takovém bloudění udržuješ duševní zdraví, pevný výchozí bod, bezpečný přístav?
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku