Jiří Načeradský (nar. 1939) se pohybuje již čtyřicet let na české výtvarné scéně coby pozoruhodný figuralista se smyslem pro groteskní nadsázku a svěží malířský přednes. Vždy vzbuzoval pozornost svým dílem složeným většinou z širších cyklů, ale také osobitou náturou. Ta mu nejednou přinesla do života vyhrocené konflikty (politické, umělecké, lidské) a následné těžkosti či zákazy. Načeradský je přímý a vzdělaný, také však někdy nečekaně vznětlivý. Bylo tedy radostné a vzrušující dobrodružství s ním vést rozhovor. Jen málokdo totiž mezi našimi umělci je schopen výstižně a navíc zábavně tak glosovat a formulovat své názory. Zpočátku povídání se tento věčný rebel i seriózní gentleman poněkud bránil pokládaným otázkám. Postupně však, se stále větším zaujetím v prostředí svého žižkovského ateliéru odpovídal… a zdálo se, že s chutí.
Pane Načeradský, v čem je člověk na počátku 21. století jiný než v minulosti – co mu schází a co přebývá?
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku