Jiří Načeradský vstoupil v 60. letech na českou výtvarnou scénu ve svém stylu, tedy rychle, nekompromisně a razantně. Jeho osobní naturel, zjevný talent, vývoj evropského umění i zdejší příznivější společenské klima – to vše byly okolnosti akcelerující počátky pozoruhodné tvorby. Své respektované místo si vydobyl etapou, kdy maloval podle fotografií z novin – a to zpravidla sportovce. Byla to oslava či parodie? Každopádně ironická nadsázka… Jak moc se ale lišila předloha od finálního obrazu? Konečně to můžeme sami posoudit! V Načeradského pozůstalosti se totiž našly autentické výstřižky z tisku, které jsou nyní vystaveny v Chebu spolu s obrazy. Je to objevná, zábavná a obdivuhodná hra i výstava.

„Běžci a běžky přiběhli v roce 67 a v 68. už zase odběhli. Jako v mé grotesce byly pop inspirace konkrétními zdmi mého žižkovského ateliéru, tak fotografie běžců a fotbalistů jsem nacházel v novinách. Také mě na tom fascinovalo ráno koupit noviny a pak z nich hned vypálit obraz,“ řekl mi k „sportovním“ obrazům v našem rozhovoru Jiří Načeradský před pár lety.

O výstavě

Výstava je úzce vymezenou sondou do tvorby Jiřího Načeradského (1939–2014). Zabývá se autorovým vztahem k fotografii, ústředním problémem jeho tvorby v závěru 60. a na začátku 70. let. Zahrnuje tedy i obrazy z roku 1967, představující jeho největší přínos českému umění, které jsou už od doby svého vzniku opakovaně vřazovány do mezinárodního kontextu. Podnětem výstavy byl objev konvolutu výstřižků a fotografií v umělcově pozůstalosti, které mu v letech 1967 až 1974 sloužily jako výchozí materiál pro jeho obrazy. V konfrontaci s předlohami detailně zkoumá metody a strategie Načeradského malby, stejně jako povahu obrazových zdrojů, s nimiž pracoval. Ty si někdy vybíral pro jejich vizuální zajímavost, jak o tom hovořil v řadě rozhovorů, překvapivě se tu však často objevují i snímky zcela banální, nezajímavé, drobné a téměř nečitelné. Díky tomuto analytickému přístupu můžeme korigovat určité názory, které přetrvávají v uměleckohistorické literatuře, jež svými výroky živil i sám autor, ale také zpřesňovat datace a názvy, odvozené od zobrazených témat. Výstavu, jejímž kurátorem je Marcel Fišer, můžete navštívit v Galerii moderního umění v Chebu do 3. 1. 2021.

O Jiřím Načeradském

Krátce po studiích na pražské Akademii výtvarných umění (1957-1963) se tento bytostný figuralista účastnil již širších přehlídek (poprvé v roce 1965), vzápětí na to se na Jarní výstavě v Mánesu konfrontoval přímo s představiteli tehdejší starší generace. V Galerii mladých měl zanedlouho (1967) svou samostatnou výstavu. Následovala návštěva Paříže a roční jazykové stipendium na severu Francie spolu s Jiřím Sopkem a Rudolfem Němcem.

Tento slibný rozlet však měl s nastalou tíživou změnou politických poměrů zanedlouho na řadu let skončit. Přišly komplikace, cenzurní zásahy a zákazy i momenty, a přesto bylo třeba se vyjádřit. Přes vnější postihy a potíže si však Načeradský svou vnitřní svobodu uchoval.

Již uzavřené dílo tohoto spontánního až eruptivního malíře racionálních úvah poutalo pozornost – více či méně veřejnou – čtyři desítky let. Je nezvykle členité, proměnlivé a obsáhlé, v každém projevu však důrazné i autentické. Jeho autor byl při své otevřenosti a expresivitě spíše svérázným solitérem sdružujícím se jen výjimečně (od roku 1987 byl členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece).

Malby či kresby Načeradského nejsou okolnímu prostředí nijak uzavřené. Naopak reflektují a osobitě v sobě taví celou škálu obecně známých projevů, komunikují s nimi, polemizují, po svém s konečnou platností odpovídají – mnohdy parafrází, jindy ironií či neskrývaným sarkastickým úšklebkem. Takovou otevřenost si mohl dovolit pouze tvůrce náležitě silný a velkorysý, nezakomplexovaný i nadaný řemeslnou zručností, v neposlední řadě také životem protřelý a obdařený vlastní imaginací ženoucí jej stále vpřed.

Naléhavý dialog, přijatá výzva a promyšlená trefná odpověď, respekt k tradici, pořádná dávka nadsázky, v nejlepších momentech pak až jakési dionýské uchvácení ozvláštňující chvatné záznamy nastalé situace – to jsou průvodní jevy uměleckého gesta Jiřího Načeradského. Vše se v jeho podání prolíná do záznamů, které k nám promlouvají i s odstupem času, tak jak mohou jen díla přesahující rámec pouhého osobního sdělení.

-rw-

foto: Galerie moderního umění Cheb