Když byl v Londýně roku 1782 vystaven obraz Noční můra od švýcarského umělce Henri Fuseliho, vzbudil v Královské akademii pozdvižení. Ponurá snová evokace posedlosti erotikou s nádechem černé magie se stala pro malíře nakonec dílem otevírajícím jeho úspěšnou kariéru. Kritici byli zpravidla zaskočeni jeho otevřenou sexualitou, ale je i předjímáním jungovských myšlenek o skrytém nevědomí. Fascinující výjev se stal slavným – dokonce prý inspiroval spisovatelku Mary Shelley ke „gotickému románu“ Frankenstein (1818), jejíž rodina se znala s tímto zvláštním a mimořádně vzdělaným autorem obrazu. Obecně sny a vzrušená hlubinná imaginace směřovaly na povrch. Také o šestnáct let mladší William Blake „byl malíři mnohé dlužen“ stejně jako řada především anglických umělců, kteří „kopírovali Fusliho manýry“ s atmosférou hrůzy, tajemství a vznešenosti.
Fusliho obraz (vytvořený později v několika verzích) po čase rezonoval s rodící se psychologií 20. století. Když v roce 1926 navštívil americký spisovatel Max Eastman ve vídeňském bytě již proslulého Sigmunda Freuda – autora Výkladu snů – přinesl pozoruhodné svědectví: spatřil zde totiž vystaveny dvě reprodukce v jakémsi logickém sousedství – Noční můru Henri Fuseliho a Anatomii doktora Tulpa od Rembrandta. Nicméně o těchto obrazech se Freud ve svých spisech nezmiňuje.
Malba Noční můry se objevuje až u Freudova následovníka, respektive oponenta Carla Gustava Junga v jeho spise Člověk a jeho symboly(1964) – posledním díle, které vytvořil před svou smrtí v roce 1961. („Moderní člověk nechápe, do jaké míry ho jeho “racionalismus” vydal na milost a nemilost tomuto podzemnímu psychickému světu. Osvobodil se od “pověrčivosti” (alespoň tomu věří), ale tím ztratil své duchovní hodnoty v alarmující míře. Jeho morální a duchovní tradice se rozpadly a on za tento kolaps platí zmatkem a odloučením, které je na denním pořádku po celém světě… Navzdory naší hrdé nadvládě nad přírodou jsme stále jejími oběťmi, protože jsme se ani nenaučili ovládat svou vlastní přirozenost.”).
Ostatně Jung se odhodlal (po naléhání nakladatele) k napsání své knihy / úvodu do svého učení až po náhlé zkušenosti se svým snem… tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, kterému dával ve svém učení klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k množství lidí, kteří mu úchvatně naslouchají a rozumějí. A tu náhle pochopil význam svého snu, jeho symbolice a vzkazu – a pro vznik knihy se nakonec rozhodl.
„Často bývám překvapen tím, jak dráždivým způsobem sny jakoby odmítaly dát určitou informaci či opomíjely zmínit něco zásadního. Freud předpokládal existenci zvláštní funkce psýché, kterou nazýval ´cenzor´. Ten podle něj překrucuje snové obrazy a dělá je nesrozumitelnými nebo matoucími proto, aby zmátl vědomí snícího, pokud jde o skutečné téma snu. Zatajením rozhodující myšlenky před snícím ´cenzor´chrání jeho spánek před šokem nepříjemné reminiscence. Já jsem však vůči teorii snu jako strážce spánku skeptický. Sny nás přece stejně ze spánku vyruší… Zda je tento vliv k dobrému či zlému, záleží na aktuálním obsahu nevědomí,“ píše Jung ve své knize Člověk a jeho symboly, která u nás vyšla v roce 2017.
K pozoruhodným spisům na toto téma vyšla následně celá řada; nyní se objevilo v českém překladu nové druhé vydání Psychologie snu od Ernsta Aeppliho – žáka a Jungova spolupracovníka. Nakladatelství Portál uvádí: Kniha představuje zasvěcené pojednání o významu snů. První část popisuje metodiku výkladu snů, různé funkce snu (kompenzační, situační, redukční atd.) i druhy snů např. podle hloubky (běžné, závažnější, velké archetypové) či věku (dětské, pubertální, na prahu smrti apod.). Autor rovněž zdůrazňuje význam skupiny snů, které se točí kolem jednoho tématu. Druhá část zahrnuje stručnou charakteristiku 500 symbolů, které se ve snech nejčastěji vyskytují. Tyto výklady sice nelze brát doslova, ale je možné díky nim získat určitá vodítka pro nalezení snového smyslu. Symboly jsou seřazeny podle tematických okruhů (např. sny o jídle, škole, zvířatech, domech, barvách, hudbě, filmu). Kniha je určena těm, kdo se snaží vnímat sny jako důležitá sdělení své psýché a chtějí se něco dozvědět o tom, co v denním shonu uniklo jejich vědomí. Vhodná je také pro psychoterapeuty, kteří vykládají sny se svými klienty.
Dnes již klasická práce švýcarského psychologa, žáka a spolupracovníka C. G. Junga – Ernsta Aeppliho (1892–1954) je založena na poznatcích moderní hlubinné psychologie a je zasvěceným úvodem do výkladu snů. Je určena těm, kdo se chtějí ze svých snů dozvědět o sobě a svých životních problémech to, co v denním shonu uniklo jejich vědomí. Autor v úvodu píše: „Většina lidí mívá sny; ale jen málokdo chápe jejich smysl. Těm, kdo se snaží vědomě utvářet svůj život, a nechtějí přitom opomíjet sny jako důležitá sdělení své psýchy, přichází na pomoc tato kniha, aby jim poskytla základní poučení o tom, co je to sen a jak jej vykládat.“
Velké sny (ukázka z knihy: Ernst Aeppli – Psychologie snu)
Ve vzácně se vyskytujících velkých snech se můžeme setkat s psychickými obsahy mimořádného významu a nejvyšší působivosti. Z takových snů mizí po krátké úvodní části, která ještě navazuje na vzpomínky uplynulého dne, pozvolna téměř vše, co má čistě osobní ráz. Tematika přítomnosti ustupuje do pozadí a sen vstupuje do světa elementární zkušenosti přírody a ducha, odrážející se ve velkém snovém zážitku.
Velký sen hovoří, jak jsme na to již upozornili, řečí všeobecné lidské zkušenosti, vyjadřované pouze v symobolech; odehrává se v nadčasových, mocně působících archetypových obrazech. Jen občas se ještě objevují můstky a spojnice drobnějších prvků blízkých vědomí, které se týkají naší osobní, individuální existence. Někdy se těchto velkých snů účastní i naše Já. Stáváme se pak účastníky velké podívané připomínající mýty a pohádky a máme při tom dojem, jakoby se nás kromě toho, že jsme jí přítomní, nijak netýkala.
Je to podívaná neobyčejně krásná, podobající se velkým uměleckých dílům, ale i děsivá, ponurá a chaotická. Odehrává se ve stravující záři obrovského slunce, v nádherné krajině, setkáváme se tu s dosud neznámými lidmi a lidem podobnými bytostmi, může se však také odehrávat v podsvětních prostorách plných děsu. V těchto snech poznáváme, jaké síly hýbou lidským životem. Zvířata v nich promlouvají lidským hlasem, klene se tu strom života a rozkvétá do nebývalé krásy, podnikají se neslýchané mořské plavby, překonávají se nebezpečí vyprahlé pouště – pokud je nám sen jako podobenství osudu přízniví – a konáme v nich skutky, jaké nám jinak připadají nad naše síly. Ocitáme se v bitevní vřavě, ve zločineckých doupatech, v zářivých duchovních světech; prochází kolem nás smrt, a my si připomínáme, co má v životě trvalou hodnotu.
Kniha: Ernst Aeppli – Psychologie snu, překlad Rudolf Starý, Portál, Praha 2024 (koupit ZDE)
-red-
foto: Portál a archiv
Diskuze k tomuto článku