Petře, známe se již od konce osmdesátých let, kdy jsi vystoupil na polooficiální generační výstavě – akci K ROK´88. Na večerním představení v pražských Strašnicích jsi tehdy předvedl své industriální one men divadelní představení. Bylo to úžasné a neobvyklé. Jak na to vzpomínáš?
Jako na jednu z nejkrásnějších chvil mého života. To myslím bez nadsázky. Zorganizoval jsem na konci 80-tých let celkem 4 svá vlastní divadelní představení a tohle bylo jednoznačně nejlepší i nejúspěšnější. Zároveň bylo poslední. Cítil jsem po něm, že už lepší neudělám. A tak si vlastně dodnes vychutnávám, že jsem „od divadla“ odešel v tom nelepším.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku