Stefan Milkov (1955) je sochařem, absolventem VŠUP (1976 – 1982), jehož styl se přes všechny vývojové etapy dá poznat se dá poznat na první pohled. Své renomé si získal coby spolutvůrce vlny přinášející zájem o mytologii a primitivismus reprezentovaný nejhalasněji skupinou Tvrdohlaví jejíž byl zakládajícím členem. Rituály a staré kulty, dřevo a kovová opláštění, pevní tvarosloví a syrový povrch tvoří společný jmenovatel nepřehlédnutelných plastik charismatického umělce i zábavného společníka. Milkov si naplno užívá života. S chutí holduje tabáku i alkoholu, nočním tahům a poučeným diskusím. Jeho dílo je přesto (nebo právě proto) plnokrevné a nabyté emocemi. Je mimořádné, invenční a velkorysé. Vzniká s jakousi samozřejmě vedenou intuitivní silou. Zjevuje nám naléhavě a se zvláštní elegancí hluboké podprahové archetypy i krásu hedonistovu.
Patříš ke generaci, jež se navzdory komunistické cenzuře začala výrazně prosazovat již na sklonku totality. Paradoxní ovšem je, že v této vlně „odporu“ se nevyskytovala skoro žádná bezprostředně konfrontační témata. U předchozí generace (12/15 apod.) se stalo ohrožení svobodné lidské existence snad bezpodmínečným kánonem. V druhé polovině osmdesátých let se situace změnila či obohatila o nově přítomné životní pocity, autory i díla. Tvé plastiky – jako Muž zasažený hvězdou či Muž s kolem se ocitají na pomezí těchto dvou trendů – tíživě existencionálního a postmodernisticky odtažitého. Vnímáš své „hraniční“ místo také tak?
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku