Václav Marhoul (1960) je svérázná osobnost české kulturní scény, drsný chlapík a rovný hráč, který svou autoritou a věcnými argumenty zkrotil kdejakého divého muže. Jeho družstvo (parta či skupina) i těch nejpomatenějších dobách vždy úspěšně bodovalo, neboť bylo ve správný čas na správném místě. Nadšený hráč volejbalu, ale i vyznavač činorodého kavárenského života, účastník či iniciátor sklepáckých tahů i divadelních besídek spojoval zdánlivě nemožné. Byl a je schopen dosud obsáhnout a dokonce prolnout i protilehlé póly. Umí hrát podle pravidel, ale i nacházet dosud neprošlapané cesty vedoucí k úspěšnému cíli. Poněkud rozvolněné umělce umí, s jistou disciplínou, nadchnout pro společnou věc. Ve výtvarném umění dokázal dovést skupinu Tvrdohlaví na výslunní. Dnes se věnuje spíše filmové produkci a režii, jeho názory jsou však obecně stále inspirativní a originální.
Václave, jsi výrazná osobnost s pověstnou zarputilostí, míříš bez zbytečných řečí k vytčenému cíli. Jsi odhodlán za svou vizi (pravdu) bojovat v nelehkých podmínkách. Takové vlastnosti jsou u producenta, resp. manažera vítané a zřejmě nezbytné. Domníváš se však, že i umělec musí být osobností s buldočí povahou? Není to v tomto případě překážka bránící otevřenějšímu „měkčímu“ a méně „pravoúhlému“ pohledu na svět? Jaké máš v tomto ohledu zkušenosti?
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku