Vypravil jsem se na úpatí Řípu – do Roudnice nad Labem, kde má malíř a sochař Tomáš Polcar dvě výstavy. Jednu ve zdejší Galerii moderního umění a druhou v prostorách bývalého kláštera. V Českém středohoří tento pozoruhodný umělec střední generace také pracuje a žije se svou rodinou. Povídali jsme si na jeho právě probíhajících výstavách a také v ateliéru, který si zařídil na venkově v opuštěném kravínu.
Díváme-li se na dílo Tomáše Polcara, vnímáme nezvyklou syrovost, lapidárnost a podstatu. Ale podstatu čeho? Obrazy jsou malbou a objekty plastikou nebo spíše zviditelněným konceptem? V každém případě jsou to artefakty nesené pokorou a hlubinou reflexí bez zbytečných nánosů. Nepředvádějí sebe ani svého autora – nejsou povrchně sebestředné, ale vnitřně výmluvné. Snad k nám přicházejí z vrstev tušené archetypální paměti. Ve své symbolické vrstevnatosti se brání jednoznačné interpretaci, ale přeci jen nás k jakémusi příběhu navádějí.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku