Tvorba Veroniky Holcové (1973) představuje jeden z nejosobitějších malířských projevů současnosti. Její obrazy, které v těchto dnech představuje Galerie výtvarného umění v Chebu, vibrují mimořádně silnou vizuální imaginací a intenzivní obsahovou mnohovrstevnatostí. Promítá do nich osobní zkušenost, vzpomínky, vize, podvědomé archetypální obsahy, noční můry i momenty denního snění.
Všechny její malby jsou v jistém smyslu jejími autoportréty. Zároveň však vypovídají o univerzální ženské zkušenosti – o těle, zranitelnosti, síle, touze i strachu. Sama autorka říká, že její díla fungují jako „masožravé květiny“ – přilákají svou krásou, ale pod vábivým povrchem skrývají napětí a neklid.
Veronika Holcová nepodléhá módním vlnám, její obrazy jsou v dobrém slova smyslu nečasové. Svou tvorbu, která zahrnuje též významný soubor prací na Sen o kořenech, 2010, akryl a olej na plátně, 135 × 115 cm papíře, rozvíjí jako alchymický proces, v němž se nechává vést prvky automatismu, který však kultivuje svým vybroušeným profesionálním zrakem a kompozičním citem.
Přestože se v jejím díle odráží vliv surrealismu, romantismu 19. století či art brut, hovoří soudobým, zcela autonomním jazykem. Předběžná retrospektiva zahrnuje díla od 90. let do současnosti, včetně její diplomní práce Jedno v druhém (1999), v níž tematizovala své čerstvé mateřství – kresby její dcery, Julie Daňhelové, rovněž absolventky ateliéru Vladimíra Kokolii na Akademii výtvarných umění v Praze, shodou okolností Galerie výtvarného umění v Chebu prezentuje na paralelní výstavě.
Terezie Nekvindová
Výstava: Veronika Holcová – Nedokončený autoportrét, kurátorka: Terezie Nekvidová, Galerie výtvarného umění v Chebu, do 14. června 2026
-red-
foto: Veronika Holcová
Diskuze k tomuto článku